Povídky Horacia Quirogy

Uruguayský básník, prozaik a dramatik Horacio Quiroga (31. prosince 1879 Salto, Uruguay – 19. února 1937 Buenos Aires, Argentina) je znám jako zakladatel moderní hispanoamerické povídky. Muž mnoha zaměstnání (novinář, středoškolský profesor, fotograf, filmař, diplomat a farmář) zažil v roce 1903 rozhodující událost pro svůj další život: jako fotograf vědecké expedice tehdy navštívil zříceniny jezuitské redukce San Ignacio v provincii Misiones v severovýchodním výběžku Argentiny. Tento první kontakt s divokou přírodou na rozhraní pampy a pralesa ho silně ovlivnil. Vrátil se sice do hlavního města, kde působil jako profesor a účastnil se literárního dění, ale na Misiones nezapomněl. Za zděděné peníze zakoupil roku 1906 pozemek u San Ignacia a řadu let se zde pokoušel vybudovat prosperující hospodářství. Zároveň nepřestával psát. Když se v roce 1917 po sebevraždě ženy vrátil do Buenos Aires, byl již uznávaným spisovatelem.

Leopoldo Lugones: Viola Acherontia. Černé zrcadlo

• Upravit
• Smazat

Dvě povídky argentinského prozaika v podání Michala Pavlaty. Poslouchejte on-line do 1. července 2018.

Quirogovy počátky jsou spjaty s literárními vlivy přelomu 19. a 20. stol., spisovatele ovlivňuje modernismus, dekadence, ale i starší vzor E. A. Poea, autor vstřebává podněty od francouzských a ruských realistů a naturalistů. Stopy cizích vlivů však postupně ustupují a Quirogův styl nabývá na originalitě.

Po dlouhém období, kdy publikoval povídky časopisecky, přichází roku 1917 první knižní výběr Povídky o lásce, smrti a šílenství, který mu získal pověst vynikajícího povídkáře. Část textů jsou příběhy s „tajemstvím“, které nesou stopy romanticko-modernistické poetiky, situované do města a tíhnoucí k fantasknu, k druhému okruhu patří realisticko-naturalisticky laděné příběhy z pralesa s autobiografickými prvky. Oba okruhy spojuje téma smrti, především smrti tragické, kterou autor důvěrně znal. Povídkám je společná i výrazová úspornost, dramatická zkratka a působivé zakončení.

Quirogovy nejlepší texty prokazují, že jeho povídková tvorba vstřebala dobové podněty a zároveň svou dobu přesáhla. Otevřela cestu jednak laplatské fantastické povídce, jednak proudu regionální prózy. Quirogova tvorba představuje důležitý mezník ve vývoji latinskoamerické povídky a svým významem překročila hranice autorova kontinentu.