Poví mi někdo, co je láska, ptal se minnesenger Walther z  Vogelweide

O tom bude v pětidílném cyklu vyprávět germanistka Sylvie Stanovská, která přečte ukázky z originálů psaných ve střední horní němčině. Z jejího překladu verše v češtině přednáší Pavel Soukup.

Poslouchejte na Vltavě od 10. do 14. dubna vždy v 15:20.

Minnesang se pěstoval zpočátku ve Francii a v Itálii. Do německého prostředí proniká zhruba od poloviny 12. století. Vrchol tohoto umění klademe v německy mluvicím jazykovém prostoru do doby kolem roku 1200. V českých zemích máme první staročeské milostné písně doloženy v rukopisech doby poněkud pozdější, kolem roku 1350.

V době vrcholu tohoto umění, kdy již existovaly pevně dané písňové typy, s nimi pracuje a vytváří svůj osobitý zpěv o lásce básník Walther z Vogelweide. O něm máme jen jedinou zmínku, listinu z roku 1203, která dokládá, že Walther von der Vogelweide žil a byl v té době v průvodu pasovského biskupa Wolfgera von Erly na cestách. V listině se zaznamenává, že Waltherovi byl dán peněžní obnos na koupi kožichu. Jinak o něm víme jen to, co o sobě prozrazuje ve svých písních a že se učil zpívat v Rakousku. Byl zřejmě pěvcem na dvoře vévody Friedricha I. Babenberského ve Vídni. Pravděpodobně po sporu se svým konkurentem Reinmarem Starším v roce 1198, kdy Friedrich I. umírá, dvůr ve Vídni opouští.

V celé své tvorbě Walther, který patří k největším zjevům minnesangu a kromě písní o lásce psal také úvahové písně, v nichž přemýšlí o tehdejším mravním a politickém uspořádání, často naříká nad svou chudobou. Je tedy zřejmé, že se později po odchodu z Vídně snažil získat trvalé působiště, což se mu nepodařilo. Snaží se o návrat do Rakouska a teprve na konci svého života mu Friedrich II. daruje léno.

Walther byl reformátorem celého minnesangu. Jako jediný zastává názor, že paní, která rytíře a jeho dvoření dosud odmítala, má milovníka přijmout a jeho lásku opětovat. V klasickém minnesangu žena rytíře odmítá. Generace minnesengerů kvůli tomu propadaly ve své tvorbě žalu.