Poslední země

Marek Vácha (nar. 1966), který do svého jména vkládá skautskou přezdívku "Orko", vystudoval obor molekulární biologie a genetika na Přírodovědecké fakultě v Brně a následně katolickou teologii v Olomouci a v Bruselu. Nyní, již s titulem Mgr. a Ph.D., vyučuje biologii a náboženství na brněnském Biskupském gymnáziu. Je administrátorem farnosti Lechovice u Znojma, zajímá se o témata evoluční biologie a lékařské i environmentální etiky. Je autorem bestselleru Tančící skály a dalších publikací: Šestá cesta a Návrat ke stromu života, které osobitým, originálním a přirozeně srozumitelným způsobem zprostředkovávají problematiku biologie, náboženství i partnerských vztahů. Jeho čtvrtá kniha, Poslední země, je zápisníkem i deníkem, popisujícím autorovu zkušenost s cestou a opakovaným pobytem v Antarktidě, která je ještě mnohem mocnější než člověk. Je to země, kde provoz dne určuje počasí, nikoli jízdní řády. Poslední země, kde ještě člověk nevystřelil na člověka. Poslední země, která nepatří žádnému státu a kde je doposud zakázána těžba surovin. Poslední země, kde se zvířata ani ptáci ještě nebojí člověka.

Na pomyslný konec světa se Marek Vácha vydal pod spolehlivým dohledem svérázného zakladatele antarktické stanice Eco Nelson Jaroslava Pavlíčka, který tráví víc času na jižní straně rovníku než na sever od něj a je nejen odvážným cestovatelem, ale zároveň specifickým experimentátorem s minimalizovanými podmínkami pro přežití. Drobné zmínky o zdravém způsobu života, který ale zároveň vyžaduje obrovské odhodlání, dokazují, že vydat se do těchto končin mohou jen skuteční "srdnatí smělci". Váchovo podání zmíněné podmínky nijak nezlehčuje. Forma jeho vyprávění ale vše navíc pozvedá do polohy úžasného dobrodružství. V bezpečí teplem prodchnutého domova je tato výprava velmi lákavá. Čtenář se dozví, co je to "antarktický virus", kam doplul Shackleton, jak vůbec vznikl tento zvláštní kontinent, co je to krill, Allenovo pravidlo, jak dlouho spí tuleni a zda skutečně časté mytí krátí žití. Autor příjemně kombinuje líčení dějin kontinentu s popisem přírodních podmínek a s konkrétními zážitky. Seznamuje s nepatrným rostlinstvem i s překvapivě pestrou zvířenou; s vlastním sbližováním se svébytným územím, i s odhodlanými objeviteli či odvážnými badateli. Vácha hovoří o dějinách i přítomnosti, o hrozbách i duchovním rozměru. Jeho vyprávění je napínavé, vtipné i poučné. Svůj vymezený čas, strávený ve zdánlivě chudém a omezeném prostoru, prožil v několikerém rozměru - jako biolog i duchovní, jako pozorovatel i praktik, jako vnímavý a všímavý člověk.

Kniha Marka Váchy přibližuje Antarktidu, poslední zemi, "kde většinu dne je hluboké ticho" a "konečnou stanici cestovatelů" živě a poutavě. Vše doplňují skvěle popsané fotografie, a tak i když v textu občas ruší korektorská nepozornost, převáží a přehluší to fakt, že celek je vzrušující, informativní i jímavý. Výsledný dojem je více než pozitivní. Zkrátka, tento čtenářský výlet lze ve dnech horkých i deštivých jen a jen doporučit.

Spisovatel Marek Vácha|foto: Nakladatelství Cesta

Marek Vácha, Poslední země, Cesta, Brno 2007, str. 176.