Popsané skály

16. únor 2009

Poutník v Čechách narazí na prapodivné stopy. O čemsi svědčí, cosi dokazují a my většinou před nimi stojíme jako zcela zmatení stopaři historie. Nad přehradou zvednutou hladinou Vlkonického potoka se zvedají Psané skály. Na téměř nepřístupných místech skalního srázu najdeme vytesané nápisy, velice extatického náboženského obsahu, některé datované do 17. století.

Odborníci se vždy domnívali, že je vytvořili Čeští bratří, kteří se po Bílé hoře museli v Čechách ukrývat. Není vyloučeno, že se jednalo o dílo poustevníků, kteří se tu usadili. Protože v jedné z dnes nepřístupných rytin byl pod zobrazením vycházejícího slunce rozeznám nápis Jeronym, mohlo se jednat o jakési výstřední následníky svatého Jeronýma.

Několik autorů naznačuje, že se jedná o důkaz dnes již zapomenuté sekty Mikulášenců. Jejich hlavním centrem byl Pecinov blíže Benešova. Jejich sedmým biskupem byl Matěj Poličanský, který působil právě v 17. století. Ve všech svých spisech uvádí své vidiny, často cituje Písmo, které měl přeložit do češtiny. Není tedy vyloučeno, že autorem záhadných nápisů byl tento kazatel pecinovských bratří.

Zvláštní je, že nápisy jsou psané česky i německy. Některá odpovídají typem písma gotickým, jiná jsou zřetelně ze 17. století. Jejich extatičnost je jasná na první pohled. SWATI SWATI SWATI! PANE BOZE NASS GENZ NA WISOSTECH PRZEBIWASS!

Sekta Mikulášenců měla na Sedlčansku značný ohlas. Psané skály nejsou jediným důkazem jejich vlivu. Jejich centrem byl dvůr Pecinov, ležící jihovýchodně od Benešova, poblíž vsi Myslíče. Při kázání hlasitě plakali, třeba nad zkažeností světa, možná nad svými hříchy, proto se jim říkalo Plačtiví bratři. Kněží neměli, to po vzoru Valdenských, písmo jim vykládali kazatelé neučení. Vycházeli z názoru svatého Pavla, že "litera zabíjí, ale duch oživuje". Pecinovští bratří byli lidé prostí a stejně prostý a zbožný život vedli. Zavrhovali jakýkoliv přepych, v oděvu i v jídle. Scházeli se v Pecinově asi sedmkrát do roka, obyčejně v sobotu večer. Že by to bylo spojeno se židovským sabatem? Neúčast na těchto shromážděních bylo považováno za smrtelný hřích. Na setkání se zpívaly nábožné písně, četlo se z evangelia a čtené se podrobně vykládalo. Protože se s nikým se nepřeli, žili v ústraní a bylo o nich jen málo známo, nebyli pronásledováni jako Čeští bratří nebo Valdenští.

V Pecinově se udrželi až do bitvy bělohorské a možná působili ještě v 18. století. Plačtiví bratři byli tiší a mlčenliví. Tak jako Psané skály. Stojí za to se za nimi vypravit...

autor: Václav Vokolek
Spustit audio

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.

Václav Žmolík, moderátor

ze_světa_lesních_samot.jpg

Zmizelá osada

Koupit

Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.