Ponořit ruce až na bahnité dno: Orobincové klauzury na UMPRUM jako únik z digitální výuky

1. duben 2021

ArtCafé

Ve snaze vyhnout se digitálním klauzurám zvolila Jitka Škopová, vedoucí Ateliéru textilní tvorby na pražském Vysoké škole uměleckoprůmyslové, jako téma zimního semestru orobinec. Vycházela přitom z jednoho z pilířů ateliérů využívat přírodní lokální materiály a cestou experimentu posouvat vnímání textilu směrem k hmotě.

Jak rozvíjet schopnost pro experimentální vnímání materiálu? A jak se ateliér pod vedením Jitky Škopové snaží kombinovat tradiční materiály s novými technologiemi? Celé ArtCafé včetně hudebního výběru Jiřího Špičáka naleznete pod článkem.

Opouštět svou komfortní zónu je hrozně důležité. A orobinec nám to umožnil zažít v přírodě.
Jitka Škopová

Jaké výsledky přinesl konceptuální přístup k orobinci? Třeba Františka Benčaťová, jedna ze studentek, vytvořila dvě brašny jako výbavu pro dobrodruha. Do procesu hledání podoby výsledného díla promítla vlastní snahu znovuobjevit okolní krajinu jinýma očima a intenzivně ji prožít. Další studentka Tereza Dvořáková původně navrhla tkanou orobincovou rohož. Chtěla tím podtrhnout změnu vnímání prostoru, pokud se ze židle přesuneme na podlahu a doslova se tím uzemníme.

Orobincové klauzury na UMPRUM|foto:Anna Leschingerová,Ateliér textilní tvorby

Semestr s orobincem byl způsob, jak se dostat do nového prostředí – a to pro mě byla příroda. A bytostně se konfrontovat s materiálem.
Tereza Dvořáková

Studentka Gabriela Pecharová se nadchla všestranností, s jakou můžeme celou rostlinu využít. Ve svém projektu ji srovnává se svým vlastním tělem. Výsledkem byl bochník chleba upečený částečně z orobincových oddenků, ale také celá sada na přípravu a pečení chleba.