Poklad starého brouka

25. únor 2008

"Šli jenom kousek mezi borůvkami ke kraji hustého lesa, ale pro brouka to byla složitá cesta: přelézal větvičky, podlézal suché listy, obcházel díry, nohy mu klouzaly po jehličí. 'To je štrapác,' stěžoval si, každou chvíli odpočíval a Julča si říkala, že už asi nebude nejmladší. Dávala pozor, aby ho neztratila z očí a taky aby ho nezašlápla.

Nuda je zvláštní věc - taková inspirativní. Vždyť kolik jen příběhů začíná tím, že se někdo nudí, jen tak kouká, až si znenadání - nebo z ničeho nic - vykouká začátek docela slibného dobrodružství. Zmíněným modelem vyprávění se nechala oslovit a "cestou počáteční nudy" se vydala Olga Černá, autorka příběhu o dětech a hmyzu Poklad starého brouka.

Na počátku její knížky, kterou ilustrovala Alžběta Skálová, sedí dívka Julča na schodech, jsou prázdniny a ona je u své tety, která se vůbec nenudí, naopak: "Vlastně pořád měla nějakou práci, doma nebo na zahradě, a když to vypadalo, že nic na práci nemá, seděla u televize a háčkovala dečky." Ale hlavní postavou je tady Julča a tu "háčkování nebavilo a nebavilo ji ani plít jahody, ani zalévat rajčata a ani nosit trávu králíkům." Když už to vypadá dost beznadějně, naštěstí alespoň dozrají borůvky a znuděná Julča se spolu s pracovitou tetou vypraví do lesa. A tam to všechno začne...

Začne příběh, začne se rojit hmyz a nakonec začne i jedno holčičí kamarádství. Děj knihy není třeba prozrazovat, není ani prostoduchý, ani kdovíjak náročný - takový skoro běžný, ale ne úplně každodenní. Jenom je třeba přistoupit na to, že trpaslíci se sice odstěhovali, poněvadž jim bylo smutno, ale naštěstí zůstal ten starý brouk - který potřeboval pomoct s pokladem, mravenci - kteří potřebovali mapu, pavouk - který potřeboval (vlastně spíš potřebovala) vzorník na háčkování, housenka - která potřebovala zakuklit, ještěrka - která potřebovala ocásek i můra - která vlastně nepotřebovala nic. Snad jen to, aby někdo poslouchal její povídání o tom, že tam, kde si kde kdo myslí, že jsou jen světýlka nějaké chalupy, tak tam "začíná moře a ta světla, to je přístav a lodě, které v něm přistávají a přivážejí ryby a koření a zlato a drahé kamení z cizích zemí..." A ještě Blecha, ale to kupodivu není hmyz ani havěť.

Prestiž, kterou mají ve zdejších krajích dětské knihy, prázdninový příběh malé Julie naprosto splňuje. Obrazová i literární část tvoří vyvážený a mile zábavný celek. Ilustrace i čtení bude jistě pro všechny děti bezproblémové. Ovšem sáhnout po ní může i nejeden dospělý.

Olga Černá, Poklad starého brouka, Baobab, Praha 2007, str. 72.

Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Když vás chytne klasika, nikdy vás už nepustí. I kdybyste se před ní plazili.

Petr Král, hudební dramaturg a moderátor Českého rozhlasu

Nebojte se klasiky!

Nebojte se klasiky!

Koupit

Bum, řach, prásk, křup, vrz, chrum, švuňk, cink. Už chápete? Bicí! Který nástroj vypadá jako obří hrnec ze školní jídelny potažený látkou? Ano, tympán! A který připomíná kuchyňské police? A který zní jako struhadlo? A který jako cinkání skleničkami? A který zní jako vítr?