Pohyblivé písky. Psychologické povídky Jaroslava Putíka

29. říjen 2021

Pětice psychologických povídek z různého času i prostředí, v nichž autor provází své hrdiny nečekanými životními situacemi. Účinkují Jiří Plachý, Bořivoj Navrátil, Jan Novotný, Miloš Hlavica a Stanislav Zindulka. Poslouchejte on-line po dobu čtyř týdnů po odvysílání.

Přítel, Experimentum crucis
Účinkuje: Jiří Plachý
Režie: Ivan Chrz
Natočeno v roce 2001.

Feromon
Účinkuje: Bořivoj Navrátil
Režie: Vlado Rusko
Natočeno v roce 2001.

Zelený lučištník
Účinkuje: Jan Novotný
Režie: Vlado Rusko
Natočeno v roce 2002.

Uvolni hrdlo. Zpívej!
Účinkuje: Miloš Hlavica
Režie: Markéta Jahodová
Natočeno v roce 2001.

Žlutá skvrna
Účinkuje: Stanislav Zindulka
Režie: Dimitrij Dudík
Natočeno v roce 2004.

Jaroslav Putík (1923–2013) vstoupil do české literatury knihami na pomezí publicistiky a beletrie. Teprve v šedesátých letech se dostal do popředí literárního života a stal se z něj respektovaný prozaik, především zásluhou románů Smrtelná neděle (1967), Brána blažených (1969), Muž s břitvou (1984, samizdat) a Volný let voliérou (1988, samizdat).

V období tzv. normalizace byl perzekuován a zařadil se na seznam zakázaných autorů. Východiskem z této situace bylo pro Putíka zařazení do proudu samizdatové a exilové tvorby. Za své dílo získal několik ocenění, včetně prestižní Ceny Egona Hostovského nebo Ceny Českého PEN klubu, přesto dnes patří k prozaikům poněkud pozapomenutým, stojícím ve stínu známějších autorů.

V 90. letech spolupracoval hojně s literární redakcí Českého rozhlasu. V cyklu Život – osudy – osobnosti připravil vyprávění o svém životě a tvorbě nazvané Pohyblivé písky. Stejným názvem později pojmenoval i sbírku povídek, z níž nyní vybíráme pět krátkých próz.

autoři: Jiří Vondráček , Tvůrčí skupina Drama a literatura
Spustit audio

Nejposlouchanější

Nejnovější hry a četba

E-shop Českého rozhlasu

Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

Karin Lednická, spisovatelka

kostel_2100x1400.jpg

Šikmý kostel 3

Koupit

Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.