Pohyblivé písky. Psychologické povídky Jaroslava Putíka

Jaroslav Putík (1923–2013) vstoupil do české literatury knihami na pomezí publicistiky a beletrie. Teprve v šedesátých letech se dostal do popředí literárního života a stal se z něj respektovaný prozaik, především zásluhou románů Smrtelná neděle (1967), Brána blažených (1969), Muž s břitvou (1984, samizdat) a Volný let voliérou (1988, samizdat).

V období tzv. normalizace byl perzekuován a zařadil se na seznam zakázaných autorů. Východiskem z této situace bylo pro Putíka zařazení do proudu samizdatové a exilové tvorby. Za své dílo získal několik ocenění, včetně prestižní Ceny Egona Hostovského nebo Ceny Českého PEN klubu, přesto dnes patří k prozaikům poněkud pozapomenutým, stojícím ve stínu známějších autorů.

V 90. letech spolupracoval hojně s literární redakcí Českého rozhlasu. V cyklu Život – osudy – osobnosti připravil vyprávění o svém životě a tvorbě nazvané Pohyblivé písky. Stejným názvem později pojmenoval i sbírku povídek, z níž nyní vybíráme pět krátkých próz.