Pohoří málem zapomenuté. Lužické hory skrývají krajinu s podmanivou surovou poetikou

6. srpen 2021
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Pivovar Cvikov, Lužické hory

Lužické hory jsou pohořím tvořeným spíš kopečky než kopci. Viděno velehorskou perspektivou, jsou pohořím skoro až kapesním. Nadmořská výška žádného z vrcholů (ani nejvyšší Luže – 793 m n. m.) nepřesáhne osm set metrů. Zdejší krajina je místem, kde se v tom dobrém slova smyslu čas stihl zastavit.

Čte: Ondřej Brousek
Připravili: David Hamr, Michal Bureš
Zvuk: Vojtěch Brzek, Jirtka Kundrumová, Jan Brauner
Hudba: Antonín Schindler
Režie: Michal Bureš
Natočeno: Liberec, 2021

Lužické hory zůstávají horami pěších turistů, na rozdíl od pohoří jiných, proměněných surovým náporem cyklistů a lovců adrenalinových zážitků spíše na outdoorová sportoviště. Vnímavému poutníkovi, mezi něž patří i zeměměřič Karel Stein a hráč na citeru Michal Müller (hosté prvního dílu), dávají krajinu poznat skrze svědectví těch, kteří odešli před dávnými časy, zanechavše stopu drobnými památkami, kříži, pomníčky, kameny. Karel Stein o nich píše ve své knize Pomníčky Lužických hor. Michal Müller místu navrací paměť interpretací starých písní, folklorem odsunutých německy mluvících  obyvatel.

Bazilika minor sv. Zdislavy a sv. Vavřince v Jablonném v Podještědí

Druhou část putování věnujeme odkazu naší národní světice svaté Zdislavy z Lemberka. Zavedeme vás i na její působiště, do Jablonného v Podještědí. Zdobí je Bazilika minor svaté Zdislavy a Svatého Vavřince. Je místem oslavujícím druhý život světice a její zázračné skutky. Jaký byl ale její život s manželem Havlem z rodu Markvarticů na hradě Lemberku? A jaký je odkaz svaté Zdislavy pro dnešní dny dnešní generaci? A jak je příběh poutí, zbožnosti, zázračného uzdravování aktuální dnes? Na to hledáme odpověď spolu s těmi, kteří zde našli víru a naději.

Model hlavy vampýra Tobiáše, před vytvořením formy.

Ve třetím dílu naší série jsme svědky vzájemného srůstání živlu saského, českého a z části lužického. Hranice, která dnes prochází ústředním hřebenem Lužických hor, je přítomna i v pověstech, příbězích a legendách o pašerácích, vojácích a všech těch, kteří čáru překračovali. I v mysteriózním příběhu tzv. hrádeckého Vampýra, jehož ostatky objevené  roku 2013 za hřbitovní zdí v Hrádku nad Nisou zůstanou jednou provždy námětem mnohé dobrodružné fabulace.

Jestliže proměnlivá prostupnost hranice vlivem proměn doby a společenského zřízení skýtala místním spíš překážky, co bylo stabilním zdrojem obživy? Je to bezesporu sklo a sklářství, jemuž věnujeme předposlední díl naší série. Mnohé zdejší hutě, brusírny a mačkárny sice zanikly a proměnily se v chalupy a penziony, jiné díky skvělým řemeslníkům jakým je Jiří Pačínek příběhem skla v Lužických horách, žijí dál. Pačínek Glass v Kunraticích u Cvikova se svou uměleckou hutí a brusírnou nabízí možnost podívat se sklářům přímo pod ruce a poznat, jak se rodí výjimečné skleněné artefakty.

Jiří Pačinek u sklářské pece

Co dalo Lužickým horám jméno? Hora Luž, nebo krajina, která se rozkládá od jejich severního úpatí až k toku Sprévy? Krajina, která byla po roku 1635 součástí zemí Koruny české, krajina, která je domovem Lužických Srbů, nejmenšího slovanského národa. Spatříme tu dodnes jednoticí prvek společný všem? Znalec, obnovitel a zachránce podstávkových domů, emeritní kantor Peter Dorn z Großschönau je přesvědčen, že emblematickým fenoménem krajiny dnes obývané čtyřmi národy – Čechy, Poláky, Němci a Lužickými Srby – jsou právě podstávkové domy. Jim věnujeme závěr naší pouti.

autoři: Michal Bureš , David Hamr
Spustit audio