Podivuhodná cesta víly Meluzíny

23. prosinec 2018
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy 00771111.jpeg

Je nám líto, ale k tomuto audiu již vypršela autorská práva.

Literární pásmo o mytické postavě, která vstoupila do literatury i historie. Poslouchejte on-line po dobu jednoho týdne po odvysílání.

Jaké představy dnes vyvolává slovo meluzína? Je zimní noc, za okny sněhová metelice, v krbu praská hořící dřevo a v komíně naříká vítr... „Meluzína je slovo básnické představy. Zní jako krátká, ale dramatická melodie. Představte si ji, dívku nebo ženu, která pláče v sněhových metelicích pod osvětlenými lidskými okny a pak mlkne v stříbrném tichu mrazu,“ napsal František Kožík. „I když nenajdeme její tvář, zazní nám vstříc lkání, na něž odpoví podvědomě náš soucit, lákání, jemuž neodolá touha. Představa bytosti, o to krásnější, že není skutečná. Meluzína láká básníka jako rusalka nočního tuláka.“

Málokdo dnes ví, že jméno Meluzína náleželo ve středověku ženě podivuhodných schopností i osudu, legendární zakladatelce několika panovnických rodů. Na počátku byl objemný spis Historie o Meluzíně, který napsal v roce 1393 ve Francii Jan z Arrasu na objednávku několika představitelů nejvyšší evropské aristokracie, vnoučat českého krále Jana Lucemburského – vévody Jana z Berry, jeho sestry Bony Lucemburské a moravského markraběte Jošta – jako rodovou pověst. Od mytické Meluzíny odvozovali svůj původ především Lusignanové (rod, na jehož hradě se základní děj odehrává a z něhož ve 12. a 13. století pocházeli panovníci států vzniklých na Blízkém východě poté, co tuto oblast dočasně ovládli rytíři křížových výprav – králové kyperští a jeruzalémští), dále nám tolik blízcí Lucemburkové a vévodové z Berry. Historik Martin Nejedlý věnoval Meluzíně objemnou monografii, v níž mimo jiné podrobně objasnil politické motivy, které objednavatelé i autor do děje vkládali.

Prostřednictvím německého překladu další, jen o málo mladší francouzské básnické skladby se v polovině 16. století Meluzína poprvé představila také českým čtenářům. Kronika kratochvilná o ctné a šlechetné panně Meluzíně se potom v průběhu dalších staletí stala jednou z nejpopulárnějších českých knížek. Barvité dobrodružné příběhy Meluzíny a jejích synů vycházely v nových a nových vydáních až do 19. století, některé motivy pronikly do pohádek a místních pověstí, Meluzína vystupovala v loutkových hrách a v polovině 20. století se stala hrdinkou lyrického dramatu Františka Kožíka.

Povědomí o původním smyslu pověsti a její spojitosti se skutečnými panovnickými dynastiemi dávno zaniklo. Přežilo to, co oslovovalo každého, bez ohledu na to, jaké zaujímal postavení ve společnosti: drama lásky a manželského vztahu ztraceného v důsledku nedodržení daného slova, drama bolestné, nenaplněné mateřské lásky a rytířská dobrodružství Meluzíniných synů.

Dnes už čte vyprávění o Meluzíně kromě literárních historiků málokdo a motiv vztahu mezi člověkem a nadpřirozenou bytostí a jeho selhání v důsledku porušení slibu je znám spíše ve variantě s převrácenými rolemi – ve Wagnerově opeře o Lohengrinovi. Ale cesta plná proměn, kterou urozená francouzská víla urazila stoletími, strhujícím příběhem stále zůstává.

Připravil: Jaroslav Havel
Účinkují: Jiří Hromada, Josef Somr a Jiří Schwarz
Režie: Vlado Rusko

autor: Jaroslav Havel
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Když vás chytne klasika, nikdy vás už nepustí. I kdybyste se před ní plazili.

Petr Král, hudební dramaturg a moderátor Českého rozhlasu

Nebojte se klasiky!

Nebojte se klasiky!

Koupit

Bum, řach, prásk, křup, vrz, chrum, švuňk, cink. Už chápete? Bicí! Který nástroj vypadá jako obří hrnec ze školní jídelny potažený látkou? Ano, tympán! A který připomíná kuchyňské police? A který zní jako struhadlo? A který jako cinkání skleničkami? A který zní jako vítr?