SERIÁL

Podivný showbyznys: Propaganda, agitace a absurdita v české pop-music 70. a 80. let

Podivný showbyznys Pavla Klusáka (ilustrační foto)

Pětidílný seriál Podivný showbyznys bych rád doprovodil spíše osobním přípisem. Dnes už existují knižní studie o řadě uměleckých oborů v letech československé normalizace a pozdního socialismu 1969–1989: máme historické a analyzující knihy o kinematografii, literatuře či architektuře. Oficiální hudební scéna zůstává zatím stranou: přitom zástupci vládnoucího režimu nasadili silnou kontrolu a rozhodli se zasnoubit zábavu s propagandou, agitací a manipulací.

Radost a mládí v režii moci

Socialistický stát se stal – „producentem pop-music“, usilovným a nepříliš zkušeným: jednotlivé písně byly někdy hudebně chytlavé a důvtipné, mnohdy křiklavě loajální a absurdně nepřirozené. Ale vcelku se tehdejší snaha neminula úspěchem. Vždyť léta monopolu v největších médiích se stala pevným pilířem popularity mnoha tváří a jejich soundu – a představa o tom, že právě takhle má vypadat mainstreamová hudební zábava, setrvává v části společnosti dodnes. Řečeno s Cimrmanem: Můžeme s tím nesouhlasit, ale to je tak všechno, co s tím můžeme dělat.

Seriál Podivný showbyznys postupně komentuje silné, charakteristické momenty setkání popu a propagandy. Připomíná přemíru optimismu a písní o radosti, smíchu, štěstí a radostných perspektivách. Všímá si proměny významu slov vlastenectví a mír, importu ruských motivů a spartakiád jako ústředního rituálu doby. Sílu výpovědi mají rozdíly, které prodělaly stovky písní při počešťování, tedy cover verze světových hitů. Seriál nepodceňuje ani jednu hemisféru ze scény o dvou pólech: čistě zábavné „denní zboží“ a pak politické písně. S nimi se pojí řada dobových přehlídek: Festival politické písně Sokolov, vojenský Zlatý palcát, dětská Pionýrská nota. Československý rozhlas inicioval vznik „ideově správných“ písní v dlouholetém cyklu Písničky pro Hvězdu. Dnešní veřejnoprávní rozhlas tuto část své historie popisuje a reflektuje v multimediální prezentaci na cenném webu pribehrozhlasu.cz.

Faustovská smlouva

Doba a její lidé rozdělili celou scénu na tři proudy. Pro nepřizpůsobivé se veřejný prostor uzavřel: ze scény zmizeli Marta Kubišová, Karel Kryl, písničkáři, emigrovavší tvůrci. Další si museli pokračování v kariéře zasloužit veřejnou podporou režimu, nějakou formou loajality.

Prakticky celá popová scéna na to přistoupila. Když procházíme v katalogu Supraphonu elpíčka s evidentními režimními úlitbami, čteme tu ne několik, ale mnoho a mnoho jmen, faktickou převážnou většinu tehdejší popové scény. Ty, kteří začínali u popu generace Sinatry i generace Beatles. Ty, kteří k popu na čas konvertovali od rocku, ty, kteří v jiných dobách měli leccos společného se slušnými písničkáři nebo malými divadelními scénami. Ty, kteří snili o tom, že se přiblíží velkým muzikálům, nebo stylové eleganci západních hvězd, nebo že dokáží s publikem navázat vřelý, posilující, osobní vztah. Ty, kteří ve veřejné roli popstar chtěli obstát tak trochu i jako sexsymbol, i ty, kteří zůstávali skrytí jako dramaturgové, textaři, skladatelé.

Záměrně zde neuvádíme jména: pojmenování principů je důležitější a náš seriál především líčí události, nesoudí. Z odstupu vidíme, že desítky bavičů a hudebníků spoluvytvořily představu o tom, jak vypadá aktér zábavné scény: pasivně přistupuje na takové formy spolupráce, aby mohl pokračovat v kariéře. Populární režisér zábavných pořadů Zdeněk Podskalský to ve svých dobových denících ze 70. let zaznamenává jasně a nelítostně: jde tu hlavně o domluvu mezi aktéry a mocí, publikum je to poslední, na co by kterákoli ze stran brala ohled.

Proč o tom vůbec mluvit?

Nabízíme vám seriál se šedesáti ukázkami dobových nahrávek. Figurují tu dávno zapomenutí vokalisté a textaři, ale taky osobnosti, které si svou českou popularitu udržely ve velmi obstojné míře. Mezi šedesátkou hudebních ukázek je plno zpěvných a příjemných melodií – koneckonců i my, kteří jsme na cyklu Podivný showbyznys pracovali, jsme občas odcházeli ze studia a nemohli se zbavit těch nápěvů a sloganů.

Někdo by jistě mohl říct: Proč o tom všem vůbec mluvíme? Vždyť existuje mnoho hůř nazpívané a zahrané hudby, bez profesionálního umu, bez příjemných zážitků, které publikum české zábavy s těmihle zpěváky a zpěvačkami, autory a kapelami prožilo. Tahle výtka se ozývá českou společností dodnes: právě proto, že se nám špatně odděluje to pozitivnější a to zavádějící, co zdejší popkultura přinesla. Falešně zazpívaná hudba je vždycky jen falešně zazpívanou hudbou: ale dlouhá a vydatná spolupráce masových médií a hudebníků s účelovou objednávkou dřívějšího totalitního režimu nezacházela s publikem férově. A to, že tendenční, za zábavu maskovaná agitace občas úspěšně přesvědčila část obecenstva o své autentičnosti a hodnotě, pro ni není polehčující okolností.

Tolik k minulosti: a co přítomnost? Každá doba a každá společnost, i ta dnešní, si potřebuje připomínat možnosti manipulace, které na ni ve veřejném prostoru číhají. To jsou důvody pro seriál Podivný showbyznys.

Vysíláno v cyklu Kontexty.

Připravil: Pavel Klusák
Dramaturgie: Alena Zemančíková
Natočeno v roce 2018.

Poděkování za spolupráci patří hudebnímu vydavatelství Supraphon a znalcům archivu z řad pracovníků Českého rozhlasu.

Spustit audio
autor: Pavel Klusák