Po rituálech vnitřně toužíme všichni. V umění mají nezastupitelnou roli
Jak souvisí ritualita s dílem Veroniky Šrek Bromové a Lukáše Hofmanna? Jak vidí význam rituálů v našem životě religionista Jan Kozák? Poslechněte si mezioborové ArtCafé.
Co si představíte když se řekne rituál? Religionista Jan Kozák ho v ArtCafé definuje skrze vtělesnění, kondenzaci – v každém gestu rituálu je obsaženo více významů a předepsaný postup, právě ten si obvykle spojujeme s klasickou liturgií. Kozák také podotýká, že si často ani neuvědomujeme, čím jsou naše zvyky a rituály podmíněny. Dobře je to vidět v situaci, kdy badatel vyrazí do jiné kultury a nestačí se divit množství rituálů, které tam pozoruje. „Podobný pohled nám na naši vlastní kulturu chybí – pohled antropologa z Marsu, který se na naši každodenní skutečnost dívá čerstvýma očima,“ říká Kozák.
Rituály se prezentují jako prastaré zvyklosti, z čehož pak odvozujeme jejich sílu a moc.
Jan Kozák
Umělci Veronika Šrek Bromová a Lukáš Hofmann se shodují, že rituál stále má na poli umění své místo. „Náboženství a spiritualita byla v začátcích umění jedna a ta samá věc. Sekulární umění vzniklo až s příchodem renesance a především osvícenství,“ vysvětluje Jan Kozák.
Všichni tři hosté ArtCafé vidí v mezioborové diskusi, která proběhla i v rámci pořadu, veliký přínos. Největší potenciál svobodného zkoumání a experimentu spatřují na univerzitách a v uměleckých institucích.
Oděv a jeho příprava je zásadní součástí rituálu. Často pracuji s motivem sukně, ze které se po performanci stává kruhový obraz.
Veronika Šrek Bromová
Lukáš Hofmann ve svých performancích, které během rozhovoru zmiňuje, vychází z iniciačních rituálů. Divák má mít při sledování jeho děl až „psychosomatický pocit, že vstupuje do jiné říše a existence“. Hofmann tímto způsobem zpracovává motivy netělesnosti, virtuality a vzájemného odloučení. S motivem rituální iniciace pracuje i Veronika Šrek Bromová, například v performanci Iniciace archy, ve které reagovala na dílo Jiřího Příhody s názvem Archa.
Hudbu vybrala: Eliška Vidomus
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
-
Nora Eckhardtová: Druhá strana řeky. Jak souvisí zmizení podnikatele s dávným krveprolitím?
-
Kurt Vonnegut: Matka noc. Nejčernější groteska o muži, který šířil zlo, aby pomohl dobru
-
Jana Knitlová: Soukromá derniéra. Příběh dvou herců na útěku z nacistického Německa
-
Gilbert Keith Chesterton: Modrý kříž. Dopadne otec Brown i zločince mezinárodního formátu?
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.







