Chodit pěšky a zajímat se o krajinu. Lucie Králíková skrz rostliny a rituály objevuje republiku. A posílá to dál

7. srpen 2020
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Lucie Králíková

Vystudovala zahradní architekturu, běžnému navrhování zahrad se ale Lucie Králíková nevěnuje. S láskou ke květinám, přírodě a městu pracuje po svém pod značkou Efemér, v současné době pak také spolu s fotografkou Michaelou Karáskovou chystá k vydání Knihu Svátosti. Svátosti vycházejí ze starých tradic a rituálů, nejen o nich Lucie Králíková mluvila s Markétou Kaňkovou.

Když si Lucie Králíková vybírala hudbu do své Vizitky, trvala na temperamentní písni Planeta Haj od kapely Máma Bubo a také na zvukové krajině pojmenované Remoteness od Stanislava Abraháma.

„Moje dětství se odehrávalo v plísňových džínech a při sběru céček. Nebyli jsme rodina, která by měla doma alternativní desky. Když jsem před pěti lety Planetu Haj objevila, říkala jsem si, že to jsem celá já – tím temperamentem, drajvem i hravostí,“ říká ve Vizitce. Druhou polohu její osobnosti pak představuje právě kombinace města, přírody a pohybu v abstraktní Abrahámově skladbě Remotness.

Pop-up květinářství Lucie Králíkové v ostravské galerii Plato

Slovo pohyb Lucie Králíková používá často. Pravidelně přejíždí mezi Prahou, Brnem a Ústím nad Labem, ke svému životu ale potřebuje i procházky krajinou, z níž čerpá energii. Ve městech i na loukách sbírá rostliny, z nichž tvoří svatební květiny, různé instalace či fotoprojekty. „S babičkou jsem už jako malá holka jezdila do Karpat sbírat byliny, latinské názvy jsem uměla docela brzy. Někdy mám až loveckou touhu ty rostliny získat.“

Chodila jsem po Ostravě a mapovala, co kde roste

Lucie vystudovala zahradní architekturu. Studium v lednických parcích uprostřed zajímavé architektury ji bavilo, práci klasické zahradní architektky se ale nikdy nevěnovala. Po škole šla pracovat do kavárny, kde nakonec setrvala osm let. Během baristického období uzrával její projekt Efemér, který je založený na práci s lokálními rostlinami. Lucie Králíková tak připravuje velmi osobní svatební květiny, spolupracovala na vzniku promo fotografií pro sklářskou firmu Rückl a vytváří květinové instalace. Týdenní pop-up květinářství otevřela před třemi lety v Ostravě ve spolupráci s tamní galerií Plato během projektu Ephemeral Talks (Pomíjivé rozhovory).

Ruckl, Efemér Lucie Králíkové

Ředitel Marek Pokorný se tehdy do galerie snažil dostat i jiné publikum než to, které se zajímá o uměleckou scénu. Galerie ještě nesídlila v aktuální budově Bauhausu, ale v činžáku. V přízemí byl obchod, který se pro galerijní účely nejprve proměnil na kadeřnictví, pak na květinářství. „Pan ředitel si mě pozval a prostor jsem mohla ztvárnit, jak jsem chtěla. Žádné květinářství jsem do té doby neměla a ani ho mít nechtěla, ale tehdy jsem se cítila jak Alenka v říši divů. Chodila jsem po Ostravě a trhala kytky z různých oblastí. Mapovala jsem, co kde roste, a krajinu přenášela do prostoru galerie. Venku se na kytky stála fronta. Bavila jsem se se zákazníky o tom, pro koho kytku chtějí, šlo zkrátka o rozhovor, chůzi a svět rostlin, o to, co může Ostrava nabídnout,” vysvětluje podstatu projektu.

V současné době se ovšem do finále chystá jiný projekt Lucie Králíkové. Jmenuje se Kniha Svátosti, Lucie na něm úzce spolupracuje s fotografkou Michaelou Karáskovou a čtenářům představí pěkně pohromadě zajímavé staročeské rituály – zejména ty, ve kterých hrají hlavní roli rostliny. Prvotní průzkum začal v knihovně nad etnografickými knihami, pak vznikla mapa míst, kde se rituály dodnes odehrávají, a nakonec se na ně Králíková s Čejkovou vydaly. Dva roky cestovaly po celé republice, rituálů se aktivně účastnily a svou soukromou zprávu o nich v knize podají osobní, deníkovou formou. „Chtěli bychom, aby lidi víc prožívali současnost a oslavovali ji v duchovním slova smyslu. Chceme lidi vyvést z města, dovést je do krajiny, po které budou chodit pěšky, a zasadit se o to, aby se o ni více zajímali.”

Na jaký rituál Lucie Králíková nejraději vzpomíná? Jak přemýšlí nad každou svatební kyticí, kterou váže, v jakých místech se Ostrava podobá Islandu, jak by mohl vypadat ostravský kroj a proč si Lucie do Vizitky vybrala hudbu islandské hudebnice Elly Vilhjálms? Poslechněte si celou Vizitku.

Spustit audio