Po hlavě do kráteru, až na dno sopky

Básník, prozaik, písničkář a překladatel Edward Stachura se narodil 18. 8. 1937 v Charvieu ve Francii v rodině emigranta. V roce 1948 se s rodiči vrátil do Polska, studoval romanistiku na Katolické univerzitě v Lublinu, studia dokončil na Varšavské univerzitě. Později se rozešel s rodinou, přáteli i s manželkou a stal se tulákem s kytarou, cestovatelem po světě (delší dobu žil například v Mexiku, kde připravil antologii polských básníků).

Starší souputník generace Nowa Fala, jeden z nejzajímavějších autorů 60. a 70. let, pro nějž bylo všechno poezií a jehož sebevražda se stala tragickým komentářem autentické tvorby plné neklidu a napětí. Podtrhoval v ní narůstající konflikt mezi člověkem a přírodou, mezi morálními hodnotami a existenciálními principy lidské civilizace.

Hrdinové jeho lyrických básní, poem či knih na pomezí poezie a prózy jsou zejména podivínští samotáři a tuláci bez cíle, neustále unikající před smrtí, zmítající se mezi krajnostmi romantické vzpoury proti celému světu a františkánské pokory.

Nejdůležitější díla: sbírka básní Mnoho ohně (1963), poemy Ať po zahradě pobíhá saranče (1968)), Přistupuji k tobě (1968), sbírka písňových textů Písničky (1973), sbírky povídek Jeden den (1962), Houpat se ve větru (1966), romány Veškerá zářivost (1969), Sekerezáda aneb Zima lesních lidí (1971, česky 1980), Se (1977), volně komponované vyprávění Všechno je poezie (1975), dialogické básnicko-filozofické poznámky Missa pagana (1978) a Fabula rasa. O egoismu (1979), které jsou shrnutím uměleckých i životních zkušeností autora.

Česky vyšel výbor z díla Smířit se se světem v překladech Heleny Stachové a Ericha Sojky (1996) a výbor povídek Cestou na Yucatán (1997) v překladu Ireny Krasnické.

Edward Stachura zemřel 24. 7. 1979 ve Varšavě.

Účinkují:Hana KofránkováIvan ŘezáčIgor Bareš

Připravila: Magda WdowyczynováPřeklady: Helena Stachová, Erich Sojka a Irena KrasnickáRežie: Aleš Vrzák