Petr Chudožilov: Lahvová pošta

r_2100x1400_vltava.png

Literární redakce Českého rozhlasu 3 Vltava uvede dvanáctidílnou četbu na pokračování z knihy českého spisovatele Petra Chudožilova žijícího ve švýcarské Basileji. Děj tohoto románu v epizodách se odehrává od druhé poloviny 60. let do počátků tzv. normalizace. Připravila Jana Soprová. V režii Vladimíra Gromova účinkuje Michal Pavlata.

Spisovatel a publicista Petr Chudožilov se narodil 2. února 1943 v Prostějově v rodině ruského exulanta. Do roku 1957 žil na Moravě, potom v Praze. Po maturitě na pražské jedenáctiletce (1960) pracoval jako redaktor ČTK, dřevorubec, závozník, přidavač, mlékař. V letech 1966-1970 při zaměstnání studoval žurnalistiku na Fakultě sociálních věd a publicistiky Univerzity Karlovy v Praze, ale studium ukončil bez závěrečných zkoušek. V období 1967-1969 byl redaktorem Literárních novin, Literárních listů a Listů. Poutavé reportáže, ale i úvahy, fejetony a povídky také uveřejňoval ve Filmových a televizních novinách, Plameni, Orientaci, Sešitech pro mladou literaturu, Práci aj. Od roku 1969 byl ve svobodném povolání. Od roku 1971 pracoval jako noční hlídač, řidič, stavební dělník. Byl signatářem Charty 77 a v roce 1982 se s rodinou pod nátlakem Státní bezpečnosti vystěhoval do Švýcarska. V exilu pracoval opět v rozmanitých, často dělnických profesích a zároveň studoval a znovu nedostudoval na basilejské univerzitě historii. Později se živil jako nezávislý publicista a spisovatel.

V polovině 80. let začal psát fejetony pro české vysílání Hlasu Ameriky. Po listopadu 1989 přispíval zejména do Lidových novin, ale také do Revolver Revue a její Kritické přílohy a dalších periodik. Spolupracuje s Českým rozhlasem. Je autorem večerníčků, vysílaných Bavorským rozhlasem. V německy mluvících zemích se stal úspěšným autorem literatury pro děti, především pohádek a fantastických povídek: v roce 1991 byl jako tvůrce dětské literatury zapsán na Čestnou listinu IBBY, v roce 1993 získal Evropskou cenu za nejlepší německy psanou pohádku za povídku Der Mantel ze souboru Charlotte von Huglfing.

Česky vydal knihu povídek Kapři v kvetoucích trnkách (1969, 1970, 1996), pohádky Na velrybě, soubory fejetonů Boj o fusekli (1996) a Kulturní šok aneb setkání třetího druhu (2000), nostalgický dětský příběh Balada o Bobíkovi (1998), výbor z publicistiky Proč necítím národní hrdost (1999) a povídky Papír je poslední domov (2003).

Autobiografická kniha Lahvová pošta podle autorova vročení vznikala od roku 1966 až do roku 2008. Odehrává se v atmosféře agónie novotnovského Československa druhé poloviny šedesátých let, událostí roku šedesát osm, zejména ruské okupace a postupně přicházející normalizace. Autor v ní vypráví příběhy pražských intelektuálů, literátů, výtvarníků, vědců i umělců, kteří v těchto letech hledali azyl i vzájemnou podporu ve staroměstských hospodách. Sjednocujícím i obranným prostředkem proti nepřátelskému vnějšímu světu je alkohol, v obrovském množství prolévaný hrdly nešťastníků, jimž spisovatel, včetně sebe, přidělil expresivně laděná jména a přezdívky. Zasvěcení je většinou dokáží identifikovat, avšak všechny postavy románu přesně neodpovídají postavám skutečným - někdy skuteční aktéři sloužili jen jako inspirace k vytvoření jedné postavy. Název knihy odkazuje ke dvěma hlavním konotacím - jednak k té alkoholické, ke všem těm vypitým lahvím a půllitrům, které snad pomáhaly přežít, a zároveň upomíná na poselství vložené do zazátkované lahve vhozené do moře. Je tu na jedné straně marnost takového počínání, avšak zároveň i naděje, že se zpráva jednou někde objeví.