Petr Borkovec: Melittě Bentz s láskou

Staré porcelánové kávové filtry
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Staré porcelánové kávové filtry

Život Johanna Wolfganga Goetha se, jak všichni velmi dobře víme, skládal z milionu světlých chvilek.

V jedné z nich – někdy kolem roku 1820, když v poli u Františkových Lázní zvedl z mokré hlíny kapitální achát – pronesl básník mou oblíbenou větu: „Nejšťastnější člověk je sběratel!“ A bylo to venku!

Celý život bez přerušení – to máme 50 let – něco sbírám. Moje vášeň dostala trhlinu pouze jednou, když jsem byl tak strašně šťastný, že jsem se sběratelstvím přestal, protože tolik štěstí se ukázalo jednoduše nad mé síly. To období trvalo necelé dva týdny – než se v okamžiku převrátilo v dokonalé neštěstí, které mělo za následek nebývalou sběratelskou aktivitu.

Pokud si dobře pamatuju, začal jsem tenkrát s babočkami a povraždil a vypreparoval všechno, co se třepotalo v dosahu. Od té doby udržuju hladinu osobního štěstí na vhodné hranici a moje sbírky rostou poklidným tempem.

V posledních letech se zabývám především porcelánovými kávovými filtry. Sbírám pouze jednu starou značku, kterou nemohu jmenovat, protože je to v rádiu zakázáno. Řeknu tedy – dovolíte-li – že do mé milované kolekce patří pouze porcelánové filtry, které ve 30. letech 20. století vymyslela chytrá německá hospodyňka Melitta Bentz. Čímž je prozrazeno vše.

Moje štěstí sběratele porcelánových filtrů na kafe se skládá z toho, co shromažďuju, a z toho, jakým způsobem to dělám. Tak nejprve co. Porcelánový filtr na kávu je podivná neskladná věcička, která v kuchyni překáží, špatně se vymývá a nepasuje do myčky.

Sestává s trychtýře, límce, nástavce a ucha, z žebroví, kterým je trychtýř na vnitřní straně rozbrázděn, z otvorů, jimiž protéká káva, z firemního nápisu a tajemných čísel. A teď to začíná: filtry této jediné značky mají různé velikosti, různé tvary, tloušťku porcelánu, jiný počet a polohu otvorů, různě vyvedené žebroví, velmi odlišné nápisy různými barvami (některé jsou bezbarvé, slepotiskové). Obvykle bývají z bílého porcelánu, ale mohou být i z barevného. Existují také roztomilé limitované dětské velikosti, chybné série, řady, které se záhy přestaly vyrábět atd. atd. Zkrátka je toho tolik, že s tím nikdy nemůžete být hotovi, tak jako těžko můžete skončit se sbíráním například čeledě zlatohlávků. Porcelánové filtry na kávu mají svého modrého mauritia, četné kuriozity i osudové kousky, které se nacházely poblíž snídajícího Sigmunda Freuda.

Strategie sběru jsou také pestré – ovšem celkově jde samozřejmě o to pořídit filtr za babku. V našich končinách to lze, neboť našinci často netuší, co jim to vlastně v kredenci zabírá místo. Porcelánové filtry se v našich zemích neprosadily – a nynější hipsteři používají japonské drippery, které jsou nám – milovníkům podsaditých tradic biedermeieru – k smíchu. Filtry kupuju na internetu (jen jednou jsem jeden ukradl v kavárně v Radotíně).

Do vyhledávače – svěřím se vám! – je třeba zadávat hesla jako „retro porcelánová dóza“, „starožitný trychtýř na kávu“ a podobné nesmysly – lidé jsou prostě zmatení! Také je třeba při vyhledávání nabídek dělat ve jménu paní Bentz záměrné chyby, protože prodávající často značku komolí k nepoznání. Když odpovídám na jakoukoli filtrovou nabídku, začínám vždycky, ale opravdu vždycky, větou: „Cena, za kterou filtr nabízíte, bohužel odpovídá ceně za filtry ze série z let 1930–1942. Váš filtr má hodnotu mnohem nižší.“ Ještě se nestalo, že by prodávající nesouhlasil.

A já jsem šťastný! Nejšťastnější! A v těch chvílích si připomínám jiný výrok o sběratelství, který nejspíš nepronesl velký Johann Wolfgang, ale já mu ta památná slova dnes ráno jen tak z radosti připisuju. „Sběratel, dámy a pánové, sbírá sám sebe!“ A je to venku!

Dobré ráno s kávou filtrovanou přes starý porcelánový filtr – a ne s těmi patoky, co zrovna pijete!