Petr Babák: Pro grafický design byla devadesátá léta bodem nula

7. srpen 2018

„Řemeslo je předpokladem, experiment podmínkou, risk nutností!!!“ je manifest Ateliéru grafického designu a nových médií, který je důvěrně přezdíván Ostrov pokladů a který Petr Babák vede na pražské UMPRUM už 13 let. Sám na stejné škole od roku 1990 studoval knižní grafiku a písmo u Jana Solpery. Repríza z 9. dubna 2018.

Já tomu po těch letech říkám bod nula. V té době se tady objevily první počítače. Byly pořadníky, kdy se jednotliví studenti hlásili na půl hodiny a víc to nešlo, aby se na tom sami učili.

Babák je autorem vizuální identity například Moravské galerie v Brně, Uměleckoprůmyslového musea v Praze, Národní technické knihovny i Národního filmového archivu. Jeho první zakázkou, kterou získali společně s Tomášem Machkem ještě jako studenti, byla v polovině devadesátých let objednávka na vytvoření první městské vizuální identity po roce 89. Tehdy to bylo pro Zlín.

Dělali jsme u Tomáše v ložnici a jezdili prezentovat věci před osmdesát úředníků. Byla to neskutečná škola asertivity, způsobu, jak lidi dostat do hry…“

Im not You, koncept a design katalogu pro Krištofa Kinteru (2014)

Petr Babák se v pořadu Vizitka zároveň pozastavuje nad tím, jak snadno se města i vesnice vzdávají svých heraldických znaků.

Je to zvláštní mor. Nikdo nechce vstoupit do nové heraldiky. Nikdo ji neumí, nikde se nevyučuje, nikdo se jí nezabývá a města přistupují na takovej ten funny způsob, že to nějakým jednoduchým a veselým způsobem odilustrují...

Vizuální styl a katalogy výstavy Automat (2011)

Přestože studio Laboratoř, které Petr Babák v roce 2003 založil, pracuje z velké části pro kulturní sféru, osvícené klienty vidí i mimo ni. A třebaže se i grafický design jako obor dočkal výrazné proměny, problém tzv. vizuálního smogu v českých ulicích pořád zůstává.

Od devadesátých let tady vznikly zástupy lidí schopných dělat kvalitní grafický design. Nakonec tý kvality na ulici člověk ale moc nevidí...

 

    Mohlo by vás zajímat

    Nejposlouchanější

    Více z pořadu

    E-shop Českého rozhlasu

    Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

    Karin Lednická, spisovatelka

    kostel_2100x1400.jpg

    Šikmý kostel 3

    Koupit

    Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.