Pes s charakterem
Pozor, čtenáři! Následuje příběh o psu. Ovšem očekávat od spisovatele, jakým je Sándor Márai (1900-1989), nekomplikovaný a nezávazný příběh o roztomilém a prostoduchém psím stvoření, věrném to příteli člověka, by bylo neprozřetelné a nepravděpodobné. Se znalostí jeho dřívějších, do češtiny přeložených děl (Svíce dohořívají, Zpověď, Odkaz Ester, Země, země...!, Judita), je jasné, že i při četbě historek o obyčejném štěněti lze očekávat nějaké překvapující zauzlení.
Drobnější prozaický příběh, sepsaný v roce 1932, v sobě s bravurou a známou elegancí skrývá ukázku spisovatelské brilance i výborně promyšlený děj. Vše začíná v Maďarsku roku 1928, těsně před vánočními svátky. Aktéry jsou pán a paní, pro něž se náhodným a drobným dárkem, radostí i přítěží stane malé štěně. S. Márai počíná vyprávět zdánlivě rozkošný sled událostí, spjatých soužitím se psím batoletem. Vypadá to na potýkání se s mléčnými zuby, rozkousanými papučemi a rivalitou vůči příslušníkům vlastního druhu při procházkách. Zkušený vypravěč rozprostírá historii ve volném tempu. V jednotlivých historkách tematicky spjatých s běžnou každodenností majitele příslušníka psího plemene. Důsledně popisuje okolnosti (Pro mladíčka Čutoru, který je dosud pln nadšení a zodpovědnosti, je dopoledne úřední doba ... kdy vede jednání se stranami, pobíhá, zařizuje a tváří se nepopsatelně důležitě.) i první náznaky, že se blíží vypjatá situace, která spád i smysl celé historie od základu zvrátí. Zatímco na počátku byl roztomilý uzlíček chlupů okouzlující každého, kdo se s ním setká, v závěru stojí zákeřný, nenávistný a útočný jedinec.
Autor vlastně celé vyprávění koncipuje jako retrospektivu, v níž vzpomíná na životní setkání se zvláštním zvířetem, které ač patří k druhu s vyhlášenou příchylností k člověku a svou domestikací, může být osobností se svérázným charakterem, jenž mu nedovolí jen tak tupě se podřídit nějakému danému řádu či požadavku.
Zároveň, jak je ostatně u S. Máraie obvyklé, jde o souboj vůle, o střet s originální povahou, se vzpurným svérázem, který v sobě tají zvláštní přitažlivost, neboť zpravidla nemilujeme to krásné, dobré a ctnostné, ale vše, co je utlačené, nedokonalé, co se zlobí a bouří, vše, co není ctnost a souhlas, nýbrž chyba a vzpoura.
Nezáleží na tom, že jde "jen" o jednoho psa v jedné rodině. Postupně se vše začíná vyvíjet dramaticky. Nenápadně, snad si ani čtenář přesně nevšimne kdy, dostává děj rychlejší, ale především vzrušující a napínavější spád. Psychologické rozkreslení jednotlivých postav a jejich vztahů zůstává v náznaku, zvýrazněna je především povahová proměna psíka jménem Čutora. Závěr příběhu je možná banální, s logickým vyústěním. Přesto celek zanechá dojem fatalismu a až baladické tragičnosti.
Možná by vše zůstalo jen bezvýznamnou historií jednoho nepodařeného vztahu pána a psa, kdyby se vyprávění neujal autor, pro kterého je smysl pro dramatické situace, jemná, ale důrazná gradace napětí i zvláštní, k zamyšlení vybízející rozuzlení samozřejmou přirozeností. Čtenář tak díky nakladatelství Academia opět dostává do rukou příjemný text, jehož přečtení zajisté zanechá sympatický a nesentimentálně příjemný dojem.
Sándor Márai, Čutora. Pes s charakterem, Academia, Praha 2005, překlad: Dana Gálová, 190 s.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
