Pes je a bude nejlepší přítel člověka. Ermlův Libeňský román vás o tom přesvědčí

Čtěte také

Malý velký román. V próze Kontinuita parku se najde (nejen) generace dnešních třicátníků

Děj třísetstránkové prózy vydané v nakladatelství Druhé město a nesoucí podtitul „žalozpěv o lásce a psech“ se totiž odehrává v blízké budoucnosti. Jediný zásadní rozdíl oproti současnosti spočívá v určitém prohloubení celospolečenské krize, jejíž zárodky můžeme sledovat již dnes. Z české metropole se stává nebezpečné místo, kde není radno spoléhat na policii a o území tu soupeří jednotlivé komunity, organizace či domobrany.

Svět, v němž se všechno rozpadá

K jedné takové skupině samozvaných strážců pořádku patří i Bruno, vedoucí osamělou existenci se svou obávanou smečkou bulteriérů. Právě jeho letitý konflikt s matkou tvoří těžiště příběhu, který pojednává o narušených rodinných vazbách uprostřed obdobně rozvráceného světa.

Libeňská periferie je tu vylíčena nadmíru plasticky a navzdory naturalisticky popisovaným známkám úpadku, které v knize zachycují i černobílé fotografie Karla Cudlína, nepostrádá jisté kouzlo.

Příběh s prvky romance i thrilleru

Ani tentokrát se Erml neuchyluje k nějakým větším literárním experimentům. Přesto je patrné, že se jedná o dílo zkušeného fabulátora. Dokládá to například autorova jemná hra s časovými rovinami příběhu nebo svébytný způsob vyprávění, který spočívá v postupném předávání slova jednotlivým postavám. Zdařile vykreslené jsou i stěžejní románové figury – a to nejen lidské, ale i ty psí.

Hrdiny Libeňského románu vskutku nečeká zrovna šťastný konec. Ermlova ponurá vize blížícího se světa zítřka přesto nepostrádá naději.

Tu je však nutno hledat spíše v nadosobní rovině – ve smíření se s nezastavitelným koloběhem života a smrti, v naší schopnosti adaptovat se na nové podmínky a zejména v odvaze milovat a obětovat se pro druhé, která může být vlastní lidem i psům.