Periferie, billboardy, vizuální smog. Zajímá mě, co nám ukazuje veřejný prostor, říká fotografka Markéta Kinterová
Její fotografie stojí na pomezí dokumentu a konceptu. Má ráda „setkávání třecích ploch“, pohrává si s městskou krajinou utopenou ve vizuálním smogu a baví ji o ní mluvit s návštěvníky speciálních procházek. Na FAMU, kde vede ateliér dokumentární fotografie, si nejvíc cení multikulturního mixu. Hostem Markéty Kaňkové byla ve Vizitce šéfredaktorka časopisu Fotograf Markéta Kinterová.
Jak naložit s výběrem školy, když jste doma obklopeni umělci? Otcem fotografky a pedagožky Markéty Kinterové je grafik Vladimír Kintera, starší bratr Krištof se zase věnuje sochařství a multimediální tvorbě. Markéta měla odmala pocit, že uměleckému světu může rozumět, jenomže „prokreslit se“ až na UMPRUM či AVU? To pro ni bylo příliš těžké zadání. „A tak jsem vzala foťák, což mi přišlo jako super řešení.“
Fotografii studovala u Pavla Baňky na Univerzitě J. E. Purkyně v Ústí nad Labem a už tehdy měla skrz fotoaparát potřebu sledovat veřejný prostor. Na Baňkův popud se na začátku nultých let podílela na vzniku časopisu Fotograf, který poslední tři roky coby jednou za čtyři měsíce vycházející periodikum vede. Tehdejší angažmá vnímala jako kombinaci fotografování, grafického designu a přemýšlení nad tím, jak zachytit okolní svět – tedy aktivit, které jí byly vlastní. Dodnes si cení toho, že časopis vychází česky i anglicky a má tak daleko větší potenciál záběru, a dobrým rozhodnutím je podle ní i pečlivý výběr tematických zaměření časopisu. Aktuální Fotograf nese podtitul Smrt, když si pomyslíš a věnuje se způsobu, jak se ve 21. století srovnáváme s odchodem z tohoto světa, přičemž důležitou roli mají v tomto aktu sociální sítě.
Fotografie vystoupila z rámu
Mluví-li Markéta Kinterová o proměně fotografie za posledních dvacet let, zmiňuje proměnu formální. „Mění se hlavně přístupy, fotka vystoupila z rámu do prostoru. Zajímavé je, že většinu fotek nepořizují lidé, ale stroje,“ podotýká. I ji jakožto fotografku veřejný prostor, urbanismus, vizuální smog a městský mikrokosmos zajímá dodnes. „Žiju na kraji města. Sleduju tok lidí z města ven, onu sídelní kaši. Než člověk dojede do centra, vidí všechny ty prolínající se vrstvy, všechna ta území nikoho. Místa, kde vznikají developerské projekty a kde se naopak častěji objevují bezdomovci,“ popisuje, čeho si na kostře Prahy nejčastěji všímá.
Svou tři roky starou autorskou knihu Billboard Book postavila na vlastnoručně „sejmutém“ billboardu o rozměru 5x2 metry. Předloňská publikace Kam oči, tam hlava, která z Billboard Book vycházela, zase spatřila světlo světa jako umělecká část Markétiny dizertační práce s názvem Opoziční čtení veřejného prostoru. O vzniku těchto publikací Kinterová ve Vizitce mluvila detailněji.
Související
-
Neřešit vstupné a otevřít dveře všem. Jen tak se galerie může stát veřejným prostorem, říká Kintera
Toužíte po tipu na víkendovou procházku s netradičním cílem? Poslechněte si Vizitku, do které sochaře pozvala Hana Slívová.
-
Fotografka Markéta Kinterová v autorské knize sundavá klapky z očí, aby uviděla město
V nakladatelství AMU vyšla před časem autorská kniha fotografky Markéty Kinterové Kam oči, tam hlava.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
