Pavel Zajíc: Peníze. Peníze jako způsob komunikace i forma bytí

Ve své druhé sbírce nazvané lapidárně Peníze básník Pavel Zajíc tematizuje potřebnost, nesmyslnost, ale také mytizaci procesů, firemních vztahů, korporátního jazyka nebo odlidšťování komunikace v pracovním prostředí. Přesto neuhýbá od toho podstatného – totiž od života. Zdánlivě nesmyslnými záznamy mailů, rozhovorů s podřízenými či vzkazů (business) partnerům prosvítají dál bolesti, touhy, potřeby znovu nalézt, znovu definovat vlastní identitu, vzepřít se času, plánu, tabulce plné chladných údajů. Autorovi se tak daří na malé ploše vytvořit deníkové záznamy, otisky pocitů, které zažívají mocní i ti porobení. Napětí a kontrasty nejen mezi jednotlivými texty sbírky, ale často na vzdálenost dvou veršů, rozehrávají drobné příběhy sebeklamů, zranění z bitev se světem vně i uvnitř, pomáhají skládat mozaiky popraskaných a znovu slepovaných nádob, které denně nosíme na trh práce i domů.

Pavel Zajíc čte ze sbírky Peníze|foto: Jan Prokopius

Autor do svých básní šifruje nejen vlastní pracovní zkušenosti (jedna z básní je téměř čistým přepisem skutečné elektronické komunikace), ale zručně nás provází i soukromými nejistotami či zážitky z úniků do přírody. Do svých básní se nebojí ironicky zakomponovat zednářské symboly, které tak najednou soupeří s jinými symboly moci, s údaji z curricula vitae, s diplomy, zkratkami, příkazy podřízeným.

Zajícova nekompromisní, ale i citlivá poetika posloužila k vytvoření rozhlasového portrétu čtyř postav, chycených ve změti rychle se měnícího světa i momentální nálady v závislosti na doručené poště, na stavu účtu, na neovladatelné chuti ovládnout nadcházející okamžik.