Pan Ctirad a záhada svaté Trojice

5. říjen 2016

Největší audioportál na českém internetu

"A začalo mi připadat, že nás tenhle pozapomenutý rébus vlastně polidšťuje. Že nám ukazuje ještě jiné počty. Které říkají, že krátkodobá ztráta může být dlouhodobý zisk. A že jeden může u Boha znamenat tři. " | Foto: Fotobanka Pixabay

Ranní úvaha Petra Viziny (3/5). Pan Ctirad a záhada svaté Trojice.

Vzpomínáš si, jak tenkrát…? Tahle věta je cennější než společně držený majetek. Lidská paměť je podivuhodně utkaná. Nedá se jako majetek dělit, rozplést, aby si každý ponechal jen vlastní vlákno. Jednou se paměť vzpírá naší vůli - třeba když chceme rychle nabiflovat třicet německých slovíček. Naopak si ještě po letech přesně vybavíme náladu, vůni či zvuk jediného momentu. Momentu, kdy zazněla věta, která vám změnila život. Zní to nadneseně, ale je to tak, i když to v tu chvíli samozřejmě nevíte.

V mém případě to nebyla věta, ale chvíle, kdy jsem vzal do ruky tlustou knihu, jejíž název by se dal přetlumočit asi takhle: Proč je Bůh jeden, ale zároveň vlastně tři; Úvod do problému.

Problém je v první řadě už to, pokud vám v počtech vychází, že jedna rovná se tři, napadlo mě, když jsem tu knihu potěžkal. Ale o tom jsem se chtěl nechat poučit. Konečně, nemluvíme tu o kupeckých počtech, ale nejdůležitějším tajemství vesmíru a našich životů.

Ovšem, pětisetstránkový úvod, tam už jsem doma, rozumím, že tu je nějaká chyba. Vyjadřuje se snad autor rozvlekle? A pokud rozprostřel úvod do problému na pět set stran, kolik stran bude potřebovat, aby ten počtářsko-teologický hlavolam dovedl k cíli? Jeden tisíc, dva?

Teorie stranou - tento text je o zážitcích, které se jednomu otisknou do paměti. Tím zážitkem pro mě byla přesvědčivost, s níž pan Ctirad, autor té objemné knihy, své postřehy ohledně božské matematiky sděloval.

Disputace o svaté Trojici nám možná na první dojem připadá scholastická, suchá a zajímavá jen pro lidi pobožné. My se tu přece hádáme nesmiřitelně o Kaplického blob na Letné, o uprchlíky nebo Peroutkův článek vpravo dole. Ale kdy se naposledy stalo, že by obyvatele Česka vzrušila debata o Boží trojjedinosti?

Samozřejmě nikdy, jenomže s tím je podle pana Ctirada konec. „Poslouchejte, vždyť každý národ i člověk žije přesně podle toho, co si o nejvyšší bytosti myslí,“ tvrdí pan Ctirad. A pokud si o ní nemyslí nic, pokud na ni kašle, i to je vlastně teologické přemýšlení, dodávám k tomu z českých reálií.

U Boha, který je striktně jednou osobou, by nám prošlo zaujetí sebou samými, prošly by nám dlouhé monology, které jinak spolehlivě uvláčí pozornost přísedících v hospodě, usuzuji z vysvětlování pana Ctirada. Ne tak u Boha, který v našem příběhu vystupuje ve třech osobách, jako Otec, Syn a Duch.

Pan Ctirad je totiž teolog, který ve svém bádání vidí souvislost dění na nebi s děním na zemi. Co se děje na nebi samozřejmě přesně nevíme, ale můžeme se pokud možno přesně domýšlet. A to, co si o nebi domýšlíme, má vliv na zcela praktické oblasti našeho pozemského života. Od debatování v hospodě, až po vztah k vlastním dětem.

Pamatuji si přesně, kdy jsem se, díky panu Ctiradovi, přestal tajemství Trojice vyhýbat jako obtížně rozluštitelnému rébusu. A začalo mi připadat, že nás tenhle pozapomenutý rébus vlastně polidšťuje. Že nám ukazuje ještě jiné počty. Které říkají, že krátkodobá ztráta může být dlouhodobý zisk. A že jeden může u Boha znamenat tři.

autor: Petr Vizina