Klišé č. 3: Afričané jsou líní

To přirovnání jste už určitě slyšeli několikrát: Makám jako černej. Řekne někdo, kdo chce vyjádřit, že se pravděpodobně dost nadřel. A kdo nejspíš ani netuší, co vlastně říká a ještě vás tím chce podle všeho pobavit. Jenže na tom není nic k smíchu. Kdyby dotyčný věděl, co ve skutečnosti znamenalo, pracovat jako otrok, tedy v jeho podání černej nebo barevnej, tak by o sobě takhle nemluvil a už vůbec by mu ten výrok nepřipadal vtipný. Kde se tohle přirovnání vůbec vzalo? Jeho kořeny hledejme v době otrokářství. Tedy v období nejdelšího a nejsoustavnějšího, nejničivějšího zločinu proti lidskosti.

„Ti, kdož pracují na plantáži, jsou buzeni před svítáním švihnutím biče, jímž pak dozorce dohlíží na jejich chování a trestá jejich nedbalost. V poledne jsou otrokům dopřány dvě hodiny, nikoliv na nutný odpočinek po sedmi hodinách práce jako v našich zeměpisných šířkách, nýbrž na to, aby uvařili jídlo sobě a své rodině. Ve dvě hodiny svolává dozorce všechny zpět na plantáž. A práce trvá až do noci. Ovšem jen pro ty, kteří nemusejí bdít do rána na stráži.“ Tak popsal práci otroků v roce 1789 francouzský teolog Benjamin-Sigismond Frossard. Myslím, že není třeba ani dodávat, že šlo o práci bezplatnou, bez kolektivní smlouvy, bez odborů, nároků na lékařské ošetření a dovolenou. Tak vysoká byla cena cukru, jehož se Francie stala v 18. století největším světovým výrobcem. Podobné to bylo s cenou kakaa nebo bavlny.