Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Afričanka pracující na poli. Ilustrační foto

Je šokující, kolik lidí je dnes přesvědčeno o tom, že Afričané jsou líní, a mají pro to neméně šokující vysvětlení. Kde se tohle klišé o údajné africké lenosti vzalo? Za odpovědí se musíme vydat daleko, až do doby otroctví, kam nás zavede Lucie Němečková ve třetí kapitole Afrického předsudkáře. 

To přirovnání jste už určitě slyšeli několikrát: Makám jako černej. Řekne někdo, kdo chce vyjádřit, že se pravděpodobně dost nadřel. A kdo nejspíš ani netuší, co vlastně říká a ještě vás tím chce podle všeho pobavit. Jenže na tom není nic k smíchu. Kdyby dotyčný věděl, co ve skutečnosti znamenalo, pracovat jako otrok, tedy v jeho podání černej nebo barevnej, tak by o sobě takhle nemluvil a už vůbec by mu ten výrok nepřipadal vtipný. Kde se tohle přirovnání vůbec vzalo? Jeho kořeny hledejme v době otrokářství. Tedy v období nejdelšího a nejsoustavnějšího, nejničivějšího zločinu proti lidskosti.

„Ti, kdož pracují na plantáži, jsou buzeni před svítáním švihnutím biče, jímž pak dozorce dohlíží na jejich chování a trestá jejich nedbalost. V poledne jsou otrokům dopřány dvě hodiny, nikoliv na nutný odpočinek po sedmi hodinách práce jako v našich zeměpisných šířkách, nýbrž na to, aby uvařili jídlo sobě a své rodině. Ve dvě hodiny svolává dozorce všechny zpět na plantáž. A práce trvá až do noci. Ovšem jen pro ty, kteří nemusejí bdít do rána na stráži.“ Tak popsal práci otroků v roce 1789 francouzský teolog Benjamin-Sigismond Frossard. Myslím, že není třeba ani dodávat, že šlo o práci bezplatnou, bez kolektivní smlouvy, bez odborů, nároků na lékařské ošetření a dovolenou. Tak vysoká byla cena cukru, jehož se Francie stala v 18. století největším světovým výrobcem. Podobné to bylo s cenou kakaa nebo bavlny.

 

Spustit audio
autor: Lucie Němečková