Osudy skláře a malíře Františka Janáka

Hluboká zkušenost a respekt k tradici, rukodělný um a umělecká kvalita, poučení moderním uměním i bohatou pedagogickou činností v zahraničí a současně vrůst do genia loci Vysočiny – to vše je možné nalézt v Janákově tvorbě.

Vyrůstal na Vysočině v Dolním Městě, v krajině žulových lomů a skláren. Ostatně, jeho předci byli kameníci a do vínku mu dali citlivost k materiálu a pracovní zaujetí. Ve svých rozhlasových Osudech prochází svým venkovským dětstvím a školami, kterými jako žák a student prošel od 60. let – učil se brusičem skla ve Světlé nad Sázavou, poté studoval na SUPŠ sklářské v Kamenickém Šenově (v oddělení broušení skla u Pavla Wernera) a následně byl přijat na vysokou školu UMPRUM v Praze do speciálního ateliéru profesora Stanislava Libenského. Je zřejmé, že setkání s tímto mistrem svého oboru bylo pro Janáka zásadní, po stránce umělecké i lidské.

Sklářská tvorba Františka Janáka|foto:Miloš Doležal

V polovině osmdesátých let zaznamenal František Janák první mezinárodní úspěchy – jeho sklářská tvorba byla oceněna na výstavách a expozicích v Německu a následně byl pozván na letní sklářskou školu do USA (Pilchuck Summer Glass School Seattle). Od té doby dělil svůj tvůrčí čas mezi vlastní sklářskou práci, návrhářskou (především v Ústavu bytové a oděvní kultury v Praze) a pedagogickou činnost (Finsko, Japonsko, Turecko, mnohokrát Spojené státy atp.). Jedním z vrcholů jeho učitelského působení se v letech 2006–2010 stala pozice ředitele SUPŠ sklářské v Kamenickém Šenově. V té době se mu také s mimořádným nasazením sil podařilo tuto nejstarší sklářskou školu na světě zachránit před zánikem i nesmyslným sloučením s jinou školou.

František Janák patří mezi naše nejvýznamnější současné sklářské výtvarníky. Se svojí ženou Martinou, také sklářskou výtvarnicí, žije na rozhraní středních Čech a Vysočiny, v domě, kde má svoji dílnu, brusírnu, ateliér i vzorkovnu.