Osudy Oldřicha Hamery

9. červen 2014

Rozhlasové vzpomínání výtvarníka, jediného žáka grafika Vladimíra Boudníka a kamaráda spisovatele Bohumila Hrabala.

Zážitky Oldřicha Hamery (1944) by bez nadsázky vydaly na deset bestselerů. Když začne vyprávět, neubráníte se slzám smíchu i dojetí. Třikrát už umřel a po špitálech strávil na dva a půl tisíce dnů. Přesto člověk snadno propadne dojmu, že žil a žije víc než většina z nás.

Oldřich Hamera se narodil v Úvalech, kde měl jeho děda instalatérskou firmu. Po válce se s rodiči přestěhovali do pražské Libně. Hamerův otec byl spolumajitelem továrny na barvy a to bylo po roce 1948 přičteno k tíži celé jeho rodině. Dalších čtyřicet let tak žil Oldřich s cejchem třídního nepřítele.

Už od mládí se zajímal o mineralogii, paleontologii, archeologii a geologii. Žádný z těchto oborů mu ale režim nedovolil vystudovat. I přesto jsou dnes Hamerovy znalosti na vysoké odborné úrovni. Může za to jeho tvrdošíjná zvědavost, léta samostudia a přátelství s řadou prvotřídních specialistů z jednotlivých oborů.

Po základní škole se šel Oldřich Hamera učit k dědovi do firmy. Když i tu znárodnili, dostal se z protekce do ČKD a vyučil se opravářem strojů. Po vojně pak nastoupil do podniku ČKD Trakce.

Zde v roce 1963 potkal Vladimíra Boudníka a „otevřela se mu nebesa“. Propadl Boudníkovu explosionalismu a stal se jeho jediným žákem.

Boudník, Hrabal, Marysko

Současně s Boudníkem vstoupil do jeho života i Bohumil Hrabal, Karel Marysko a další neobyčejní literáti, výtvarníci a pábitelé té doby.

Po epigonském období našel v grafické tvorbě svou vlastní cestu, i na ní ale zůstal věrný myšlenkám explosionalismu. Věnuje se převážně technice monotypu, kterých do dnešních dnů vytiskl něco přes dvacet tisíc.

Za minulého režimu téměř nevystavoval, byl na indexu. A když nemohl vystavovat, začal dělat knížky. V éře samizdatu vydal například Máchův tajný deník nebo texty filozofa Ladislava Klímy.

Průšvihů měl spoustu, Stb si ho hlídala. Přesto rád vzpomíná na dobu přátelské pospolitosti a magickou atmosféru hospodských setkání.

Letos bylo Oldřichu Hamerovi sedmdesát. Má za sebou transplantaci jater a další zdravotní peripetie. Pracovat ale nepřestává a ani jeho vytříbený smysl humor ho neopustil. Spánek považuje za ztracený čas. Jen tak toho ale asi může dnes tolik vyprávět.


Připravil: Dominik Mačas

Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Když vás chytne klasika, nikdy vás už nepustí. I kdybyste se před ní plazili.

Petr Král, hudební dramaturg a moderátor Českého rozhlasu

Nebojte se klasiky!

Nebojte se klasiky!

Koupit

Bum, řach, prásk, křup, vrz, chrum, švuňk, cink. Už chápete? Bicí! Který nástroj vypadá jako obří hrnec ze školní jídelny potažený látkou? Ano, tympán! A který připomíná kuchyňské police? A který zní jako struhadlo? A který jako cinkání skleničkami? A který zní jako vítr?