OSUDY: Jitka Staňková a Ludvík Baran

Prof. Ludvík Baran, DrSc. se narodil v roce 1920 ve Frýdlantu nad Ostravicí. Nejprve studoval dějiny umění, etnografii a antropologii na Karlově univerzitě a také na katedře kamery na FAMU. Celý život se věnoval pedagogické a organizační činnosti, působil jako kameraman Československé televize, fotograf a estetik fotografie. Svůj umělecký a odborný zájem spojil v žánru tzv. etnografického filmu, resp. fotografie, k čemuž jej přivedl profesor Karel Plicka. Prof. Ludvík Baran napsal desítky publikací a skript (Obraz ve filmu, 1975; Portrét ve fotografii, 1965; Barva v kultuře, umění a společnosti, 1978; Estetika jako otevřený systém, 2002; Obraz jako dialog s časem, 2007 atd.), je členem mnoha odborných i společenských sdružení, za své dílo získal řadu vysokých ocenění, např. cenu za celoživotní dílo Interkamera (1987), Zlatou medaili AMU (1983) nebo Cenu mezinárodního sdružení fotografů AFIAP (1975).

Prof. Ludvík Baran, který napsal původní práci Řeč filmové kamery, režíroval etnografické dokumentární filmy. Spolupracuje s manželkou PhDr. Jitkou Staňkovou, DrSc (narozena 1924) - českou etnografkou a výtvarnou teoretičkou, která se věnuje dokumentaci a rozborům českých lidových textilií, které popsala v mnoha knihách. PhDr. Jitka Staňková odhalila zdroje lidské dovednosti a sestavila přehled lidových textilních technik, jejich historický původ, rozšíření i návody. Popsala způsoby zpracování nitě ručním splétáním, drháním, paličkováním, síťováním, pletením na rámu, na formě, destičce, karetkách a zvláštních stavech. Svou prací naznačila cestu využití rukodělné tvořivé práce k obohacení moderního života osobně zhotoveným dílem. Prof. Ludvík Baran, DrSc a PhDr. Jitka Staňková, DrSc jsou autory mnoha společných publikací. V knize" České a slovenské lidové kroje" dokumentují jak se užívaly při slavnostních příležitostech i v běžném životě. V publikaci "Masky, démoni a šaškové" zastávají názor, že masky jsou známy už z pravěké společnosti, kdy magie pomáhala zvládat každodenní obtížné situace a starobylé myšlení lidí. Byla to zvláště magie na základě podobnosti a její imitační praktiky, které se ve zlomcích zachovávají v lidových zvycích a obyčejích dodnes. Zároveň ukazují, z jakých zdrojů vznikal mýtus, obyčej, ritus a obřad. A nezapomínají ani na existenci čarodějů či šamanů, kteří prováděli hlavní úkony. Jejich působení můžeme vysledovat ještě dnes, i když jen v náznacích a pod rouškou masky.