Osudy Jiřího Waldhausera

Slovo „ Pábitel“ je výtvorem českého spisovatele Bohumila Hrabala. Ve svých dílech tak označoval osoby se specifickým přístupem k životu, hledající krásu ve všedních obyčejných věcech, lidi se zálibou ve vyprávění. Musím napsat, že slovo pábitel vnímám kladně, zvlášť když jsem poznala jednoho z nich – archeologa Jiřího Waldhausera u nás na Šumavě na dvorku.
Marie Poláková

Je známo, že pábitel musí hledat vnímavé publikum, a tak se i stalo. Často nás Jiří Waldhauser vytrhl svou návštěvou s pozdravem „Já vás zdravím uctivě a převelice“ z letní letargie a my jsme zasedli ke stolu, kde ležel nezbytný popelník, a dokonce jsme i přestali vnímat kouř z cigaret a poslouchali. Abych to upřesnila, Jiří Waldhauser patří k prázdninovému obrazu Kašperských Hor, kde také získal čestné občanství. Totiž podle záznamů první zprávy o jeho rodu pocházejí jeho předci právě odtud, ale možná to byli Keltové, co ho sem přivedli, neboť v jeho žilách prý proudí i jejich krev.

Dále jeho předci pocházeli z jižních Čech a Vodňan. Měla bych také uvést rodáka z Vodňan, významného malíře Antonína Waldhausera. Jiří Waldhauser má blízko Kašperských Hor směrem na Červenou uprostřed lesa malou chaloupku, kam se vejde jen jeden člověk, takže návštěvy zůstanou před vchodem u ohniště. Jen si to představte, sedíte před malou chatičkou a díváte se do plamenů ohně, který  jsme v letním horku zapálili, abychom vyhnali dotěrná klíšťata. To se však nepodařilo, ale nám to tak moc nevadilo, protože řešíte s hostitelem například to, jak byli u Keltů v Čechách a na Moravě důležití psi, dostanete se i k borůvkám a proč toto etnikum vyhledávalo tyto lesní plody na Šumavě.

Archeolog Jiří Waldhauser se Kelty zabývá skoro půl století intenzívně. Už v deseti letech vykopal na školní zahradě kostru skrčence z doby bronzové. V papírové krabici kosti dovezl tramvají do Archeologického ústavu a od toho okamžiku podlehl neskutečnému kouzlu archeologie jako vědy i zážitků okolo ní spojených. Někdy je označován jako „infant terrible“ současné české archeologie. Jeho specializací je kultura Keltů – doba laténská a zaměření na montánní archeologii, především zlata (Das prähistorische Gold in Bayern, Böhmen und Mähren). Především v době svého působení v Teplicích realizoval řadu rozsáhlých záchranných výzkumů (např. v Radovesicích).

Je popularizátorem Keltů a archeologie vůbec; v rámci svého muzejního působení připravil řadu výstav, participoval nebo alespoň jako poradce působil při vzniku archeologických parků či jejich částí. Své intenzivní působení v oboru zúročil v publikaci Encyklopedie Keltů v Čechách. V ní rekapituluje všechny dosažené pokroky na poli bádání o Keltech u nás a v závěru přináší i abecední soupis 1 720 lokalit v Čechách s registrovanými keltskými nálezy.

Jiří Waldhauser: Encyklopedie Keltů v Čechách (knižní obálka)|foto: Nakladatelství LIBRI

Jiří Waldhauser vnímá dvojí svět, který skrývají Čechy pro každého, lhostejno zda pro svého obyvatele, nebo pro návštěvníka. Jeden, po jehož povrchu skoro pořád chodíme či jezdíme nebo nad nímž se spíše výjimečně vznášíme, jímž (dnes) žijeme, jehož kulisou jsme každodenně provázeni. Druhý svět zůstává téměř permanentně skryt pod jeho povrchem a je to svět těch, kteří tu byli před námi zhruba mezi lety 650 až 25 př. n. l. Byli to Keltové, první jménem známí obyvatelé – moderními slovy občané – Čech.

Je příjemné pobýt s Jiřím Waldhauserem, ale i on sám přiznává, s ohledem na své dvě manželky, že život s pábitelem určitě není jednoduchý a přináší mnohá úskalí. V duchu si však říkám, pábitelství je koření, které našemu životu dodává chuť a říz.

Připravila: Marie Poláková
Technická spolupráce: Petr Janečka
Premiéra v roce 2018.