Osudy Jiřího Stivína. Rozhlasové vzpomínky jazzového hudebníka, multiinstrumentalisty a skladatele
Protagonista Osudů je osobnost známá z veřejného vystupování. Je to člověk přívětivý, vlídný, pohotový a hbitý, s neobyčejným smyslem pro humor. Začíná vyprávěním o rodičích, kterým se 23. listopadu 1942 v Praze narodil. Matka byla divadelní a filmová herečka Eva Svobodová, otec Jiří Stivín byl mimořádně nadaný a schopný technik, autor řady patentů a vynálezů. S otcem se stěhovali do míst jeho působení, po rozchodu rodičů žili v Praze na Vinohradech.
Čtěte také
Jiří Stivín přibližuje genia loci bydliště, školy, míst, kde sportoval a učil se na housle. Po maturitě na jedenáctiletce pracoval ve filmovém studiu Barrandov jako rekvizitář, vystudoval obor filmový a televizní obraz na FAMU. Od té doby se věnoval výhradně hudbě.
Jako samouk začal hrát na zobcovou i na příčnou flétnu, na klarinet a na saxofon. Vystupoval v rockové skupině Sputnici, byl členem činoherního souboru hudebního divadla v pražském Karlíně. Působil i v souboru Quax, orientovaném na tzv. Novou hudbu. Jeho hlavním oborem je však jazz. Spolu s Martinem Kratochvílem založil v šedesátých letech soubor Jazz Q. a byl i členem jazzového souboru SHQ Karla Velebného. V rámci ročního pobytu v Londýně studoval na Královské hudební akademii. Po návratu založil soubor Stivín & Co. Jazz System. V letech 1970-1973 účinkoval jako člen, sólista a nakonec i dirigent činoherního orchestru Národního divadla v Praze. Později utvořil s Rudolfem Daškem uskupení Systém Tandem, které se setkalo s velkým úspěchem jak u odborníků, tak u veřejnosti a hostovalo na mnoha předních evropských jazzových festivalech.
V osmdesátých letech působil především jako sólista účastnící se mnoha vlastních i cizích hudebních projektů. Od té doby se především se souborem Collegium Quodlibet hojně věnuje provozování skladeb klasické hudby, zejména z období renesance a baroka. V této oblasti získal zkušenosti zejména díky Milanu Munclingerovi, který jej učil hře na flétnu. S ním a se členy souboru Ars rediviva také často vystupoval v proslulých Hovorech s flétnou a posluchači.
Jiří Stivín & Pierre Favre: Excursion II. Twenty Years After
Saxofonista a flétnista Jiří Stivín a švýcarský bubeník a perkusista Pierre Favre se sešli poprvé na improvizovaném vystoupení na osmých Pražských jazzových dnech v květnu 1979 v Lucerně. Favre vystoupil sólově už den před tím v tehdejším Divadle hudby. Svůj sólový koncert zopakoval pro naplněný velký sál Lucerny a v závěru vystoupení se k němu připojil Jiří Stivín místo původně plánovaného německého trombonisty Alberta Mangelsdorfa.
Jiří Stivín působil během svého života také jako pedagog na Pražské konzervatoři, kde vyučoval hru na flétnu, a vedl různé tvůrčí dílny. Jako skladatel vlastních jazzových skladeb, alb i skladeb na pomezí jazzu a vážné hudby, se věnoval i tvorbě hudby pro hraný, dokumentární i animovaný film a pro divadlo.
Vzpomínání věnované nástrojům, hudbě a hudebním žánrům, lidem, se kterými hrál a během své kariéry se s nimi setkával, prolínají odbočky a výklady o improvizaci, jedinečné protagonistově schopnosti a životním tématu, jež je základem jeho tvorby i zakotvení ve světě.
Připravil: Jiří Vondráček
Technická spolupráce: Jaroslav Novotný
Natočeno v roce 2017.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
