Osudy Jiřího Černého, hispanisty, lingvisty a emeritního profesora olomoucké univerzity

Jiří Černý vystudoval ruskou a španělskou filologii na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. Po absolutoriu v roce 1959 pracoval několik let jako lektor českého jazyka pro zahraniční studenty v Mariánských Lázních a jeden rok jako překladatel a tlumočník v Havaně. Počátkem šedesátých let se vrátil na katedru romanistiky FF UP, odkud po pozastavení programu španělské filologie přešel na katedru bohemistiky. Po Sametové revoluci se vrátil na rekonstituovanou katedru romanistiky, v té době zde bylo obnoveno studium španělské filologie. Roku 2003 mu španělský král udělil Řád Isabely Katolické, výjimečné uznání jeho úsilí o prohlubování vztahů mezi Španělskem a Českou republikou.

Jak šel život

Pořad se inspiruje v pamětech, které právě vyšly pod názvem Jak šel život v edici Paměť UP. Jiří Černý v nich vzpomíná zejména na své působení na olomoucké univerzitě, kde dodnes působí coby emeritní profesor. Připomíná situaci na fakultě v obtížných letech padesátých, v době uvolnění šedesátých let i v následujícím období tzv. normalizace a konečně průběh konce nesvobody a následující rozvoj katedry, fakulty a univerzity do současné doby.

Už úplně nechápu dnešní svět. Je to jistě dáno i mým věkem. Spokojím se tedy s Čapkovými slovy o tom, že mladá generace má pocit, že s ní přichází lepší svět, a že za stará garda má pocit, že s ní ten lepší svět odchází. Dodám jen, že všichni patříme nejdříve do té mladé generace, a nakonec do té staré gardy. Je to stejně spravedlivé jako to, že jsme všichni smrtelní.
Jiří Černý

Významná část pamětí je věnována jeho působení na zahraničních univerzitách. Pan profesor fundovaně vypráví o postgraduálních studiích v Lisabonu a v Madridu a o svých dlouholetých pedagogických aktivitách na Kubě, v polském Lublinu a Katovicích a ve španělské Granadě, o kratších přednáškových pobytech na několika evropských a hispanoamerických univerzitách, ale i v Brazílii a USA.

Zvláštní pozornost věnuje také stovkám učitelů a tisícům studentů, s nimiž během svého působení přišel do styku. Významné místo ve vyprávění zaujímají kolegové, zejména pak tři spolužáci ze studií (Josef Jařab, Milan Hořínek a František Mezihorák), s nimiž se Černý velmi sblížil už v době studií a kteří později sehráli důležitou úlohu jak v Olomouci, tak v celostátně významných funkcích.