Osudy Ivana Kafky. Rozhlasové vzpomínání výtvarníka, sochaře, fotografa a typografa

Dočasnost je nedílnou součástí našich životů.
Ivan Kafka

Dočasnost je také osudem většiny jeho děl, která po jejich zániku připomíná už jen fotodokumentace. Ivan Kafka je autorem řady instalací a realizací v krajině i městském prostoru, vytváří několikatunové „T. O.“ neboli těžko odstranitelné objekty i křehké trojrozměrné papírové novoročenky. Věnuje se také grafice a fotografii.

Ve volném prostoru si jeho starší práce můžete prohlédnout už jen v německém Hohenkarpfenu, kde jsou ve starém hruškovém sadu rozmístěné vagonové nárazníky připomínající houby, a pak v Eschlkamu v Rakousku, kde stojí dvě řady vlajících větrných rukávů, českých a německých.

V holešovickém ateliéru, ve kterém natáčíme, je Ivan Kafka doma už od svého narození. 29. února 1952 byl zrovna přestupný rok. „Ale všechny nevýhody je za jistých okolností možné změnit v plus,“ říká. A v jeho životě to neplatí jen pro narozeniny, které tak nemusí slavit jen jednou za čtyři roky, ale hned dvakrát ročně – na konci února i na začátku března.

Narodil se do umělecké rodiny. Jeho rodiče, grafička Olga Čechová a malíř Čestmír Kafka, byli členy skupiny Trasa, která se také scházela v jejich ateliéru. Sestry Válovy, Zdena Fibichová, Vladimír Preclík, Zdeněk Šimek, Eva Kmentová, Olbram Zoubek a další osobnosti české výtvarné scény byly tak přirozenou součástí Kafkova dospívání. Svou vlastní cestu si ale musel najít sám.

V mládí Ivana Kafku rovnocenně přitahovala příroda a entomologie, zájem o výtvarné umění ale časem převážil. Absolvoval Střední odbornou školu výtvarnou na náměstí Václava Hollara v Praze a poté praxi uměleckého kováře v Jihlavě. Na vysokou školu nebyl na základě rozhodnutí normalizačního režimu přijat.

Musel tedy na vojnu, kde se dostal k meteorologům. Červenobílý rukáv vlající ve směru větru, který sledoval během služby, mu učaroval a přivedl k instalacím ve volné krajině a land artu.

Z krajiny postupně své realizace přivedl do městského prostoru a nakonec i do prostoru galerijního. Byl účastníkem řady dnes už legendárních výstav, jako byly v roce 1981 Malostranské dvorky nebo o dva roky později sympozium na chmelnici v Mutějovicích.

V roce 1987 se stal členem Volného seskupení 12/15 Pozdě, ale přece, se kterým absolvoval několik kolektivních výstav a pro které upravil řadu tiskovin, pozvánek a katalogů. Je také autorem jeho loga – výseče z dětských hodin ukazujících čas čtvrt na jednu.

Po utlumení aktivit seskupení 12/15 se Ivan Kafka začal více věnovat vlastním projektům. Realizoval jich desítky po celém světě – opakovaně v Německu, Rakousku, ale i v Japonsku, USA nebo Brazílii a dalších zemích.