Osudy herce Miroslava Doležala
Miroslava Doležala (1919 – 2009) jsme znali z mnoha divadelních rolí, především těch, které za více než padesát let ztvárnil na jevišti Národního divadla. Ve svých rozhlasových vzpomínkách, které natočil v roce 2004, vypráví o svém dětství a mládí, o studiích a divadelních začátcích, zavzpomíná na slavné herecké kolegy, ale představí se i v jiných než divadelních aktivitách.
Miroslav Doležal se do svého rodného města Bučovic na Vyškovsku velmi rád vracel a nezapomínal na ně. Například v almanachu místního Sokola stojí psáno: „Prkna, která znamenají svět. Na ta jsem prvně vstoupil v bučovické sokolovně, snad v roce 1936. Datum si přesně nepamatuji, ale roli ano. Byl to Franta Cikán, fotbalista, z Wernerovy hry Lidé na kře. Musela to být z mé strany hrůza, kluk, napůl komická role“.
Z Bučovic odešel studovat brněnskou konzervatoř. Na jevišti se objevil v roce 1942 v souboru Komorní hry Radosti ze života v Brně. Působil tam v Českém lidovém divadle a od roku 1945 hrál tři sezóny v brněnském Národním (tehdy Zemském) divadle.
Na jevišti Národního divadla v Praze stanul Miroslav Doležal poprvé 25. června 1948, kdy ještě pohostinsky účinkoval v představení Jan Hus Josefa Kajetána Tyla. Během let ztvárnil řadu rolí, např. Radúze (Radúz a Mahulena), Francka (Maryša), Horatia (Hamlet), Myrtilose (Námluvy Pelopovy), Tantalose (Smír Tantalův), Antonína (Vojnarka), Brahu (Lucerna), starého Mareše (Fidlovačka), Cornelia (Cymbelín), vychovatele (Médeia) aj.
Je pozoruhodné, že od roku 1952 celých dvaadvacet let na Karlštejně ztvárňoval Karla IV. v letních představeních známé Noci na Karlštejně podle Jaroslava Vrchlického. Celkem tu odehrál kolem pěti set repríz. Slavné byly i jeho role v Našich furiantech a Kočičí hře.
S filmaři začal spolupracovat již za protektorátu, poprvé se objevil v melodramatu Za tichých nocí (1940) a poté v několika společenských komediích. Během 50. let hrál především v životopisných národoveckých filmech jako Mladá léta, Mikoláš Aleš, či jiráskovské trilogii Jan Hus, Jan Žižka a Proti všem. Svou největší a nejslavnější roli doktora Rýdla sehrál v psychologickém dramatu Vlčí jáma (1957) po boku Jiřiny Šejbalové a Jany Brejchové.
Díky svým výrazným hlasovým dispozicím byl předurčen také pro práci v rozhlase, věnoval se recitaci, byl z jedním prvních recitátorů melodramatu Otvírání studánek Bohuslava Martinů. Od poloviny 60. let až do roku 1990 vyučoval hlasovou výchovu na Fakultě žurnalistiky Univerzity Karlovy. Aktivně se ale věnoval také sportu, byl členem Československého olympijského výboru a po roce 1989 působil i jako odborný asistent Univerzity Karlovy. V srpnu 2000 mu Mezinárodní olympijský výbor udělil cenu Olympijský řád za celoživotní činnost ve sportu.(na základě stránek čsfd a materiálů ND Praha)
Pětidílné Osudy Miroslava Doležala připravil v roce 2004 Alfréd Strejček, technická spolupráce Ladislav Reich.
Nejposlouchanější
-
Robert Harris: Otčina. Krimi příběh z alternativní historie, v níž válku vyhrálo Německo
-
Peter Hacks: Rozhovor v domě Steinových o nepřítomném panu Goethovi. Slavný básník očima své milenky
-
Jakob Wassermann: Kryštof Kolumbus – Don Quijote oceánu
-
Ludvík Souček: Prouklovi kočkeni. Dokážou se lidé sžít s nově objevenými podivnými tvory?
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.