Osudy Bedřicha Moldana. Rozhlasové vzpomínání geochemika, ekologa, publicisty a politika

Držitel několika cen a vyznamenání byl od dětských let členem Kmene Vycházejícího slunce a jak prozradil v rozhlasových Osudech, byla to správná volba. „Cílem woodcrafterského kmene není hledání štěstí, a už vůbec ne prostřednictvím předmětů a věcí, ale naopak skromnost a schopnost vyjít s málem. Této zásady se držím po celý život.“

V roce 1953 se sloučil kmen Černých Havranů s vysokoškoláky z Děčína a vytváří v Praze nový Kmen Větru pod vedením Bedřicha Moldana. Vědec, bývalý ministr životního prostředí, profesor, editor a překladatel několika set vědeckých článků, monografií, vědecko-populárních publikací a článků v odborném i denním tisku z oboru analytické chemie, biogeochemie a životního prostředí, poutavě vypráví v jedné z kapitol rozhlasových Osudů o woodcraftu.

Jeho myšlenky souzní s přírodou, o kterou se tak obává. „Je v ohrožení už dlouho a my si to vůbec jako lidstvo nechceme připustit,“ dodává. Udržitelný rozvoj a politika životního prostředí ho stále zajímají.

A jaký je Bedřich Modan? Podle zásad woodcraftu: zručný, odpovědný, skromný, statečný i odolný, ohleduplný, otužilý? A co mi je na panu Moldanovi sympatické, že má přesah, což vystihuje jeho citace o podstatných rysech hnutí, které mu obohatilo život.

„Přesahuje nás nejen široký obzor klenby oblohy a dlouhý čas minulosti a budoucnosti, ale i vesmírný řád. Pro mne je řádem Božím, jeho symbol – Kristus.“