Osudný den před 110 lety. Film Poslední závod ctí skutečný legendární příběh Hanče a Vrbaty, herecky zazářil Oldřich Kaiser

Původně chtěl natočit čistě horský film o přežití a smrti. Zjistil ale, že by to nestačilo. Naštěstí objevoval další a další vrstvy onoho tragického příběhu, do scénáře zakomponoval postavu Emmericha Ratha i otázku krkonošského česko-německého soužití v době před první světovou válkou. „Ukázalo se, že Emmerich Rath, což byl pražský Němec a zanícený sportovec, měl zajímavé osudy. V onen den se navíc obětavě, až na hraně svého života, snažil Hanče zachránit. Pro náš příběh se stal klíčovou osobností. Současně jsem se pokusil proniknout do atmosféry doby,“ poodhaluje Hodan změny svého přístupu k pojetí filmu. „Jak přesně vedle sebe v Krkonoších Češi a Němci žili, to v archivech nenajdete. Problémy tu určitě byly. Ovšem kvůli tvrdým podmínkám a nedostatku peněz spolu ti lidé nějak vycházet museli,“ cituje režisér odhady současných horalů.

Čtěte také

Film Poslední závod boří některé mýty o soužití Čechů a Němců, mnohé stereotypy ale zůstávají

Většina postav filmu je reálných. Z důležitých hybatelů dějem si scenáristé vymysleli pouze manželskou dvojici správců horské chaty, kam v roce 1959 přichází Emmerich Rath dělat topiče. „Šlo mi o lidský rozměr příběhu. Správce má za úkol napsat na Ratha posudek, a původně ho žádá, aby z boudy odešel – nechce mít mezi zaměstnanci Němce. Nakonec mu však podlehne. Podobně, jako jsem Rathově osobnosti podlehl já. Fascinuje mě, jaký měl Rath elán, i jeho odhodlání. Ještě v pětasedmdesáti letech trénoval, aby zvládl cestu na olympijské hry do Říma na kole! Ovšem komunisti ho nakonec samozřejmě nepustili,“ netají režisér obdiv k pozapomenuté, ale ve své době významné osobnosti československého sportu. Starého Ratha ve filmu hraje Oldřich Kaiser, mladého Marek Adamczyk. Bohumila Hanče pak populární Kryštof Hádek a Václava Vrbatu zatím neokoukaný Vladimír Pokorný.

Vladimír Pokorný jako Václav Vrbata ve snímku Poslední závod|foto:Bontonfilm

Co se týče reálií, snažili se být filmaři co nejvěrnější. „Lyže, na kterých se jezdilo v roce 1959, byly jiné, než ty z roku 1913. Lidé se jinak oblékali, a měnily se i horské chaty. Původní podobu Labské boudy jsme tak museli vytvořit v počítači,“ vysvětluje režisér filmu Poslední závod Tomáš Hodan.