Ostrava, město plné hranic

Ostrava je městem, v němž se neustále přecházejí historické zemské i státní hranice. Běžný Ostravan však v rytmu všedního dne na nějaké „dávné“ hranice ani nepomyslí a turista se zase k podobným informacím jen těžko dostane. Jisté však je, že pokud návštěvník moravskoslezské metropole vystoupí třeba na nádraží v Ostravě-Svinově, tramvají popojede do centra a odtud se vydá do Hornického muzea v Ostravě-Petřkovicích, překoná cestou hned několik hraničních čar. Nejen zemskou hranice mezi Slezskem a Moravou, ale třeba i historické hranice mezi Rakousko-Uherskem a Německým císařstvím či mezi třetí říší a protektorátem Čechy a Morava.

Hned poblíž centra Ostravy lze zase překročit hranici s ranně středověkým polským státem a v Ostravě-Bartovicích s Polskou republikou z let 1938 až 1939. A aby toho nebylo málo, na dnešní polské hranice je to z katastrálního území Ostravy jen pouhých tři sta kroků.

Ostravské Výlety s Vltavou začínají v Ostravě-Petřkovicích na hranicích dvou monarchií. Tam se dokonce až po dnešní dny dochovala celnice z roku 1910, v níž bychom na počátku dvacátého století našli vojáky a úředníky Jeho veličenstva německého císaře Viléma II. Ale kdo bydlí v celnici dnes?

Petřkovice s přilehlým Hlučínskem se do německého záboru dostaly již po takzvaných slezských válkách v roce 1742, přičemž opětně přičleněny k českým zemím byly až v únoru 1920, k Československé republice. Obyvatelům Petřkovic a Hlučínska se ale pod Masaryka moc nechtělo a na počátku roku 1920 dokonce napsali prosebný dopis papeži Benediktovi XV., v němž mimo jiné žádali: „Osvoboď nás z rukou našich českých protivníků, kteří nás od naší vlasti odtrhnouti chtějí. Chceme zůstati při Německu!“

Přímo ke třetí říši jako takzvaný Altreich pak byly dnešní ostravské části Petřkovice, Lhotka, Antošovice a Hošťálkovice znova připojeny v říjnu 1938.

Výlety po ostravských hranicích ale nejsou jen „pochodovým cvičením“ mezi hraničním patníky. Posluchači prostřednictvím rozhlasových mikrofonů navštíví i památky v okolí někdejších hraničních přechodů. Ve zmíněných ostravských Petřkovicích to je třeba unikátní Hornické muzeum v bývalém Rothschildově černouhelném dole Anselm.

Při putování po zemských hranicích mezi Moravou a Slezskem se nám otevírají i dveře dvou velkolepých radnic, které od sebe dělí jen řeka Ostravice. Páni radní z Moravské Ostravy i páni radní z protější Slezské Ostravy totiž vedli letitý boj o to, které z těchto měst je významnější pro svět vezdejší. A kdo postaví krásnější radnici.

A jak je to se zemskou hranicí mezi Moravou a Slezskem v roce 2018? Své k tomu říká i několik rodáků z obou stran hranice, včetně slezského básníka Víta Slívy a moravského poety Petra Hrušky.            

Ostrava je městem, v němž zemské a státní hranice dříve denně komplikovaly všední život občanů. A když se třeba za první republiky pokoušeli starostové Moravské a Slezské Ostravy o sjednocení obou měst do takzvané Velké Ostravy, narazili na zákon, že města na různých stranách zemské hranice je nemožno spojovat v jeden celek. A vlastně to není tak dávno, kdy těsně za hranicemi města v Ostravě-Antošovicích stála hlídka polských pohraničníků, která svoje stanoviště opustila až po vstupu obou zemí do Schengenského prostoru v roce 2007.

Z města plného hranic je Ostrava po mnoha staletích konečně městem bez hranic. A snad už to tak zůstane.