Oslavit i prohru. Francouzská komiksová autorka Pénélope Bagieu píše o ženách a „čarodějnicích“

Přebal knihy Pénélope Bagieui: Nebojsy|foto:Knihex

Ve Francii i ve světě jste už docela známá, ale český čtenář se s vaší knihou setkává poprvé. Co je vaším hlavním tématem?

Knížky kreslím a píšu už posledních patnáct, možná dvacet let. Ve Francii už mi jich vyšlo snad tucet. Začala jsem autobiografií, která vycházela z mého blogu. Pak jsem dělala třídílnou sérii o ženě jménem Josephine, která byla ve Francii adaptována do dvou filmů. Potom jsem nakreslila svůj první komiksový životopis o „Mama“ Cass, zpěvačce kapely Mamas&Papas, kapely, která je známá díky písni California Dreaming, podle které se jmenuje i celá kniha. Pak jsem dělala Nebojsy a potom jsem do komiksu adaptovala knížku Čarodějnice od Roalda Dahla. Takže je to vždycky o ženách nebo čarodějnicích.

Čtěte také

Letošní ročník The Lakes International Comic Art Festival představuje vedle světových jmen i českou komiksovou scénu

Jak vás vůbec napadlo, dělat komiks o ženských hrdinkách, které se nebojí žít svůj život po svém. Chyběly vám ženské vzory, když jste byla malá?

Jsem součástí generace, pro kterou všechny zábavné postavy představovali chlapci nebo muži. A když už se ve skupině kluků náhodou vyskytovala jedna holka, byla zpravidla ufňukaná, otravná a panovačná. Vždycky jsem chtěla být kluk, protože oni byli ti skvělí. Takže jsem přemýšlela, jaké by bylo vyrůstat s možností vzhlížet k úžasným dívkám nebo ženám. Knížku Nebojsy jsem se rozhodla udělat právě proto, že mě to téma osobně zajímalo a hodně jsem se v té době zabývala životopisy žen. Chtěla jsem se tehdy soustředit na jedinou ženu, o níž bych udělala celou knihu. Ale pak jsem se nemohla rozhodnout mezi dvěma nebo třemi až čtyřmi.

Když se mi to rozrostlo na seznam pěti až deseti, řekla jsem si: Fajn, nebudu dělat komiks o jedné ženě, ale udělám velkou knihu komiksových povídek o pečlivě vybraných ženách. Vždycky jenom stručný pohled na jejich život, třeba pět šest stránek o každé. Nepůjdu přehnaně do hloubky, spíš aby čtenáři získali dojem, že se chtějí dozvědět víc. Takže jsem si pečlivě vybírala seznam žen, které mě z různých důvodů osobně zaujaly. Když jsem na tom začala pracovat, cítila jsem se znovu jako studentka, protože jsem jenom rešeršemi strávila asi rok a byla to vlastně nejlepší část té práce. A tak to vzniklo.

Ukázka z komiksové knihy Nebojsy|foto:Knihex

V poslední době vychází více knih o ženských vzorech, ale váš výběr mi přišel jiný. Ne všechny ty ženy jsou vysloveně hrdinky, některé dopadnou špatně a jiné třeba jen chtějí žít po svém… Jak jste vlastně vybírala protagonistky pro tu první a pak i druhou knihu Nebojsy?

První kritérium bylo, že musím být těmi ženami a jejich příběhy tak nadšená, že o nich chci každému vyprávět. To bývá dobrý začátek. Taky jsem trochu ješitná, takže chci pro své publikum objevovat někoho nového. Jde mi o to, aby si čtenáři říkali: Jak to, že jsem o té ženě nikdy předtím neslyšel? A taky si myslím, že je chyba oslavovat jen společensky uznávaný úspěch. Mám v knize i ženy, které se staly královnami nebo získaly Nobelovku. Ale to je menšina. Začaly jsme závod s takovým zpožděním, že proti nám muži mají obrovský náskok. Samozřejmě, že nemůžeme hned dosáhnout téhož. Byla by tedy chyba velebit jen ty, které získaly zlatou medaili. Musíme oslavovat nejen stříbrné medaile, ale i prohry. Záleží totiž hlavně na překážkách, které se nám staví do cesty. Musíme oslavovat i ženy, které bojovaly jenom za to, aby mohly prožít svůj život tak, jak chtějí. Protože i to je pro ženu obrovské vítězství, tehdy i dnes. I pozoruhodná cesta je dobrý důvod k oslavě.