Onde. Výběr z poezie Ludvíka Kundery

Předvánoční nákup
a Kunštát sám Kocourkov
Třikrát potkávám Karla Práška
V opačném směru obkružujeme náměstí

...čteme v jedné z momentek v básnické sbírce Ludvíka Kundery (1920–2010) Onde. Zkraje knížky, která shrnuje verše vzniklé v prvním náčrtu na konci roku 2000 (přesněji: „v posledních 33 dnech 20. století,“ jak objasňuje vždy precizní autor), jsme tedy zasazeni do kunštátských reálií. Básník se tu zmiňuje o svém „skorosousedovi“, který v nakladatelství Sursum vydal svůj pozdní (v sedmdesáti letech!) debut Psí hřbitov. Neúnavně aktivní Ludvík Kundera v doslovu ke knize připomněl i poezii svého někdejšího přítele a nadosmrti oblíbence Oldřicha Wenzla a lyrický humor. Obojí charakterizuje také Kunderovu knihu Onde.

Vtipem je už sám název

Básník Vít Slíva se před časem ve spojení se svou sbírkou Souvrať podivil, že dnešní čtenáři už nevědí, co vůbec „souvrať“ je. A „onde“? Kundera to pro jistotu vysvětluje mottem:

Je-li toto zde,
je ono onde
Hans Arp

Takže co je to „ono“, které je „onde“? A kde vlastně? Lze číst z obsahu knihy: Ve snách Brno, Vídeň šílí, V Heidelbergu možná, V Jeně, V Mutěnicích, V Berlíně prý, Sikkim či Nilgiri?, Zatím co v Boskovicích... Onde. Ovšem, je to i jazyková hra: „onde“ se lze „uondat“, lze vyhlížet „onam“ a „onak“, být „onačejší“ – ale také „ondy“, „ondekrát“ a „ondevá“.

Onde, ondy, ondevá

Přestože gró sbírky vzniklo na sklonku minulého století, básník na textech později dál pracoval – až je v roce 2008 přivedl ke knižnímu vydání, věnovanému památce dánského malíře Asgera Jorna, rumunského básníka Gellu Nauma a slovenského malíře Laca Guderny. Kdo četl Kunderovo Řečiště (paměti), bude vědět… – A tak i titulní a závěrečná báseň sbírky Onde byla napsána v Kunštátě až 11. května 2007 a kromě explicitního přiznání k jazykové hře a humoru vůbec obsahuje i další klíč: Možná není ani tak důležité, že „onde“, ale spíše to, že „ondy“, „ondevá“.

Může gentleman chtíti více?

V první básni sbírky autor vyjmenovává, co všechno mu (ondy) spadlo v kůlně na hlavu - včetně borovice -, a klade řečnickou otázku: „Může gentleman / chtíti více?“ A jsme u toho: básník chtě nechtě reprezentuje onen elegantní svět gentlemanů s poněkud starosvětskými způsoby (včetně způsobu vyjadřování), které nám, zde formou poetickou a vtipnou, nevtíravě připomínají dnes leckdy postrádané (onačejší) hodnoty.

Ne náhodou se např. v další básni objevuje autor „v roli Josefa Druhého“ a ona dávná „onde“ porůznu vyvstávají ze vzpomínek, dopisů i snů… Proč by tu tedy nemohly mít své místo „oř“, „řasnatá roucha“, „pěvec ze Žernovníku“, „fiží“, „stromoví chaterné“, „vůčihledně“, „zatímco“, „pakliže“ a „kdežto“ a také „kormutlivina“. Že by některé verše byly plody saunových debat s jazykovědcem Dušanem Šlosarem, jemuž je jeden z textů věnován?

Tato básnická sbírka je útlá, ale po jejím rozevření vás čeká široká, laskavá náruč moudrého, vzdělaného a zkušeného muže, jehož pohled (i řeč) bez omezení zahrnuje to i ono, zde i onde – svět s veškerým bohatstvím. A přestože z perspektivy věku se to všechno odehrálo (anebo má své kořeny) převážně už „ondevá“, jde o sbírku navýsost současnou, vytvořenou myslí pružnou, otevřenou a svěží.