Odrazy války na vlnách Vltavy

Září roku 1939 se zapsalo do historie tím nejkrvavějším inkoustem. Hned zkraje měsíce napadlo nacistické Německo Polsko a rozpoutalo tak světový konflikt nevídaných rozměrů. Hrůzy války, nenávisti, rasismu a zloby má smysl si připomínat pravidelně. Teď – v roce 80. výročí první rány – přináší i Vltava řadu příležitostí k oživění paměti.

VYBÍRÁME Z PROGRAMU:

od 1. 9. v 18:30 Kurt Vonnegut jr.: Jatka č.5 aneb Křížová výprava dětí
od 2. 9. v 11:30 Odhalené vzpomínání Eriky Bezdíčkové
od 2. 9. ve 14:30 Astrid Lindgrenová: Válečné deníky 1939–1945
     3. 9. od 20:00 David Grieg: Vzdálené ostrovy
     7. 9. od 14:00 Claus Hubalek: Hodina Antigony
od 13. 9. v 18:30 Mihail Sebastian: Deník z roku 1941

V premiéře uvedeme v úterý 3. září hru Davida Greiga Vzdálené ostrovy, která se odehrává právě v létě roku 1939. Dva mladí ornitologové přijíždějí na ostrov poblíž Skotska. Hned první večer však zjistí, že jejich výzkum má pravděpodobně sloužit vojenským účelům. Hru pro Vltavu nastudoval režisér Petr Mančal s Markem Holým, Jiřím Rackem, Ivanou Uhlířovou, Janem Vlasákem a Rostislavem Novákem v hlavních rolích.

O pár dní později, v sobotu 7. září, pak uvedeme ještě jednu hru, která má k tématu druhé světové války co říct – Hodinu Antigony německého spisovatele Clause Hubalka. Jde o volné zpracování Sofoklovy předlohy a odehrává se ve 20. století. Théby, jak je popsal Claus Hubalek, tak vypadají trochu jinak, než bychom očekávali…

Válečným tématům se nebude vyhýbat ani Četba na pokračování. Hned od 1. září jsme zařadili sci-fi příběh kultovního amerického autora Kurta Vonneguta, postmoderní román Jatka č. 5 aneb Křížová výprava dětí – povinný tanec se smrtí. 

...o masakru se nic inteligentního říct nedá. Předpokládá se, že všichni jsou mrtvi, že už nikdy nic neřeknou, že už nikdy nebudou nic chtít. Předpokládá se, že po masakru se rozhostí hluboké ticho, a taky tomu tak vždycky je...
Kurt Vonnegut v předmluvě románu Jatka č. 5

V roce 1969, kdy Vonnegutův román vyšel, odrážel hlubokou krizi amerického světovládného pocitu – a v tomto smyslu je dnes snad ještě působivější.

Na dvanáctidílnou četbu, která bude navíc na webu k poslechu celé dva týdny, pak naváže ještě jedna připomínka 2. světové války – Deník z roku 1941 rumunského dramatika, prozaika, překladatele a divadelního kritika Mihaila Sebastiana.

Titul s velmi podobným názvem budeme v týdnu připomínajícím začátek války uvádět také v cyklu Povídka. Po pět odpolední se tu setkáme s deseti zápisky z Válečných deníků 1939–1945 Astrid Lindgrenové. 1. září 1939 si jako (dvaatřicetiletá) zapsala: „Dnes začala válka. Nikdo tomu nechce věřit...“ Tehdy matka dvou dětí, obyvatelka Stockholmu, žena v domácnosti, ještě ani ne spisovatelka, si začala vést deník, zaznamenávat a komentovat jak osobní rodinný život, tak události světové.

A osobní život je tradičně náplní pořadu Osudy. O ten svůj se s vltavskými posluchači podělí Erika Bezdíčková, která má k tématu blíže než kdokoli jiný. Jako třináctiletá židovská dívka se ocitla na osvětimské rampě tváří v tvář doktoru Mengelemu, její rodiče zahynuli v plynové komoře a po válce se neměla kam vrátit. Dnes však žije v Brně, šťastně provdaná; neúnavně objíždí školy, pořádá besedy, přednášky, překládá a je přesvědčena, že o holocaustu je třeba mluvit. Že na tuto hrůznou kapitolu novodobých dějin se nesmí zapomínat.

Držme se tedy jejích slov a zavzpomínejme spolu s vltavským vysíláním na historii, která ještě není tak daleká a jejíž břímě si s sebou neseme po generace dál.

Nejnovější články

Stránky