Marie Podvalová na nahrávkách a na jevišti

A sice skoro celé 3. dějství Libuše: ze stejné doby, opět s Talichem a s Marií Podvalovou v titulní roli. Snímek neměl takové štěstí jako Má vlast a nepodařilo se ho dochovat v úplnosti. Klíčová závěrečná scéna Proroctví se ovšem dochovala v úplnosti včetně dlouhého frenetického potlesku a spontánního zpěvu hymny Kde domov můj. I ta zazní v rámci Akademie věnované letošnímu 110. výročí narození Marie Podvalové. Je to zároveň další pořad připomínající letošní výročí začátku války.

Libuše - 18. 11. 1953, Marie Podvalová (Libuše)|foto: Jaromír Svoboda,Národní divadlo

Z válečného období také pochází druhá významná nahrávka Marie Podvalové, kterou autor Akademie Jan Králík do pořadu zařadil. Jde o nahrávku Její pastorkyně Leoše Janáčka z roku 1944. Tam Podvalová ztvárnila úlohu Kostelničky, jde o první rozhlasovou a zároveň první kompletní nahrávku této opery vůbec. Tedy jeden z pokladů rozhlasového archivu.

V Akademii připomeneme i pozoruhodné umělecké začátky Marie Podvalové, která jako by byla pro Libuši předurčena. Talich ji rozpoznal a v mladém věku právě ji pro tuto roli angažoval. Uslyšíme díky tomu zřejmě nejdramatičtější Libuši, jaká kdy v Národním divadle zazněla. Tato pěvkyně byla pak také první Libuší poválečnou a kompletní rozhlasová nahrávka pochází až z roku 1949. Tedy z doby, kdy byl Talich tvrdě a nesmyslně odstaven za údajnou kolaboraci. Ale to už je jiný příběh.

U příležitosti 110. výročí narození legendární sólistky Národního divadla ze vzácných historických snímků vybírá Jan Králík.