Očarovaná Šumava. Čert a jeho poklad

Touha po pokladech byla nezměrná. Náhle zbohatnout, zbavit se všech těžkostí života, díky pokladu se stát doslova jiným člověkem, o tom pověsti vyprávějí mnohé. Ani dnes nás touha po náhlém zbohatnutí, o nalezení pokladu, neopustila. Jen kulisy jsou jiné. Peklo již poklady ani nenabízí ani nehlídá. Nebo ano?

Ale pověsti dnes nikdo nevypráví a v médiích se o takových nezajímavých námětech nemluví. A velké poklady se nenalézají ve skalách, v hradních sklepeních či pod starými stromy. Kde se dnes poklady nalézají? Zeptejte se v městečku Rejštejně starého písmáka, snad tak ještě žije, který mnoho věděl a mnoho pamatoval.

Právě za ním se kdysi vypravilo několik chudáků. Dozvěděli se, že staříček tvrdí, že v lese u Klášterního mlýna, tam, kde na mohutném balvanu stojí veliký železný kříž, je zakopán nezměrný poklad. Ale kde? Jak ho najít? To starý písmák nevěděl. A tak se museli dál držet při životě jen dřinou na neúrodných polích a v lese.

Jednoho dne tito nespokojenci seděli na schodech kostela. Zase si povídali o pokladech. Ani si nevšimli, že u nich stojí neznámý muž a poslouchá je. „Vím o tom pokladu v lese u balvanu s křížem všechno,“ přerušil je, „mohl bych vám dobře poradit.“

Aby nechtěli… Naslibovali hory doly a neznámý poradil. „Musíte se ještě dnes před půlnocí vydat do lesa a přesně o půlnoci vytrhnout z balvanu železný kříž. Noste ho střídavě jeden po druhém tak dlouho lesem, až jeden z vás začne pod tíhou klesat. Tam kopejte.“

Rozběhli se domů jako vyplašení vrabci, ani neznámému nepoděkovali. Krátce před půlnocí již stáli v lese před balvanem s křížem. Byly temná noc, u dálky hřmělo a z nebes se spustil studený déšť. Vytrhli z balvanu kříž a začali ho nosit lesem. Váha kříže byla stále větší a větší, a když ten poslední již pod jeho tíhou málem padl, vyšlehl ze země plamen a zjevil se před nimi čert. Hrůza pohledět. Byl porostlý srstí a místo obličeje měl rudý sviňský rypák.

„Tak, kdo dostane poklad?“ zeptal se huhňavě. „Já ne, ten za mnou,“ vyděsil se ten, co byl čertovi nejblíž. Tak odpověděl druhý, třetí až došlo na posledního. Ten si uvědomil, že za ním již nikdo nestojí. V hrůze se pokřižoval. Zarachotil hrom, zablesklo a čert zmizel. Kříž se vznesl a vrátil se na své místo. I ustrašení hledači pokladů se vrátili.

Mohli dopadnout lépe. Kdyby ten poslední čertovi odpověděl také „ten za mnou“ znamenalo by to, že poklad je určen Kristu Pánu, smáli se ubožákům v Rejštejně. Ten by čerta zahnal. Takže z příběhu plyne, že každá dobrá rada je drahá, někdy dražší než poklad.