Obyvatelé. Městská zákoutí jako jeviště zjitřených obrazů v nové sbírce básníka a esejisty Jakuba Řeháka

Na ploše sedmi kapitol a přes sto stránek předkládá Jakub Řehák (1978) své neobvyklé městské výjevy, do kterých se neustále prolamují děje a obrazy z říše imaginace „Skutečnost bude brzy definována jinak,“ píše básník v jednom z cyklů, když se otevírá noc, ve které se plamenné sochy budou kutálet ze schodišť. Aby se vyjevila síla okamžiku a možná také z čiré básnické radosti, musí k všední městské procházce (za kulisami často vidíme Prahu) patřit přinejmenším zemětřesení, rychlík probíjející se skalami nebo hořící činžáky. A mezi tím sledujeme ony proklamované postavy obyvatel od řidičky tramvají až po opičí muže-dokazovače či tajemné správce. 

Skutečnost bude brzy definována jinak.
Jakub Řehák

„V básních ze sbírky Obyvatelé jsem si začal pohrávat s představou portrétů obyvatel současného města. Možná ale víc přízraků než skutečných osob,“ píše autor. „Poezie se rodí z okamžiku, kdy je naše pozornost uvolněná a nezahlcená. Tehdy dochází k jakémusi tajemnému obratu, kdy se naše nitro promísí se světem a vznikne báseň. Ta světu i našemu nitru daruje další život, další šanci, zrodí něco úplně nového, až ďábelského. Báseň vytvoří novou skutečnost, která je na té smyslové nezávislá. Každá báseň je tedy tak trochu spáchaným hříchem na stvoření, herezí na skutečnosti, ale je to radostná hereze.“

Radosti z prosévání a přetváření předobrazů odpozorovaných i poetických je sbírka plná, stejně jako svobody výrazu a vervy, se kterou se na čtenáře autor obrací. Není naší ambicí v rozhlasovém Světě poezie postihnout všechny podoby rozsáhlé sbírky, společného ducha básní nebo jádro knihy ovšem při poslechu objevíte.