Obraz je otevřená forma, do které může spadnout hvězda. Vladimír Franz vystavuje svou Píseň o zemi
První výstavu měl Vladimír Franz v roce 1975, tedy v pouhých šestnácti letech, a to v pražské Galerii Futurum. Od té doby prezentoval svá díla na více než stovce samostatných i kolektivních výstav v Čechách i v zahraničí. Jeho aktuální expozice Píseň o zemi probíhá v českokrumlovském Egon Schiele Art Centru. Co je zde přesně k vidění a jak do toho zapadá výstava jeho partnerky Idy Saudkové vysvětluje výtvarník, hudebník, pedagog a náš vltavský kolega Vladimír Franz.
Čtěte také
Českokrumlovská výstava se jmenuje Píseň o zemi, ale jak Vladimír Franz prozrazuje, inspirací pro název mu nebyl písňový cyklus Gustava Mahlera, ale země a krajina jako taková. „Krajina je pro mě organismus, bytost, v níž je spousta věcí zjevných, ale spousta věcí, které ji charakterizují, je nezjevných. A pro ty je potřeba najít tělo,“ vysvětluje autor. Své obrazy tvoří výhradně venku, u sebe na zahradě, a jejich formu popisuje následovně: „Obrazy jsou dlouhá léta vázané na ohraničení, o které se opírají jako o lešení. Myslím, že je dobré v mezích pořádku a řádu tu kompozici uvolnit. Jde o uvolněnou formu, která je ale velmi precizní. Nemám rád, když z toho kouká nějaká konstrukce jako dráty z deštníku. Jde o to, aby se krajina stala zpěvem nebo sakrální věcí, do které člověk může vejít.“ Jaká konkrétní krajina Vladimíra Franze formovala? Promítá do své malby také svoji hudbu? Kdy nachází ve svém nabitém programu čas na tvorbu? A co zachycuje souběžná výstava jeho partnerky Idy Saudkové s názvem Portréty VF? Poslechněte si celý rozhovor.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
-
To jeli dva ve vlaku. Poslechněte si krátkou komedii Zdeňka Svěráka, který slaví 90 let
-
Umberto Eco: Foucaultovo kyvadlo. Napínavý příběh tajemných spiknutí, nebo úvaha o realitě a fikci?
-
Jiří Karásek: Muž, který zásadně mluvil pravdu. Hvězdně obsazená detektivní tragikomedie z roku 1965
-
Imre Kertész: Člověk bez osudu. Svědectví malého chlapce o životě v nacistickém koncentračním táboře
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
