O knížky o Jizerkách je pod Ještědem zájem. „Možná za to mohou i knihy od Nevrlého,“ míní vydavatel Roman Karpaš

Rozhodnutí vzít na svá bedra vydání knížek o Jizerských horách se zrodilo jako výsledek zdravého naštvání. „Když se mi do ruky dostala objemná, ale nepříliš povedená kniha o Šumavě, ve které byl  leták, že takto budou zpracovaná i další pohoří, rozhodl jsem se, že Jizerky jim nedám,“ řekl ve Vizitce Roman Karpaš. Do cílového stavu šesti velkých knih o přírodě, průmyslu, kultuře a společnosti této oblasti chybí ještě dvě, přičemž pátá zahrne 19. století a poslední období od roku 1914 do současnosti.

Je to práce šesti desítek lidí

Na publikacích o Jizerských horách pracuje vždy zhruba šedesát až sedmdesát lidí, kteří – co se rozsahu textů týče – nejsou nijak omezení. Pan Karpaš si totiž cení každého, kdo chce přispět informacemi, jež knižně ještě nikdy nevyšly. Rychlejší a jednodušší je ale podle něj práce s přírodovědně založenými spolupracovníky. „Ti humanitní jsou stále přetížení a nereagují tak rychle,“ konstatuje.

Roman Karpaš, autor výstavy Severočeská sbírka v Turnově |foto: Ivana Bernáthová

O větší i menší knihy s tematikou Jizerek a širšího regionu, kterých Karpaš vydal na své značce už přes padesát, je podle jeho slov v oblasti pod nejmenším českým pohořím pěkný zájem. Dost možná ho odstartovaly dnes už legendární knížky spisovatele, turisty, skauta a autora Karpatských her Miroslava Nevrlého, ostatně jeho Kniha o Jizerských horách byla jakýmsi duchovním vzorem i pro Romana Karpaše. „Při přípravě poslední publikace jsem si ale řekl, že Nevrlého nechám zavřeného a na to, jestli ve srovnání s ním obstojím, se podívám až po dokončení,“ usmívá se.

Těm, kteří z okolí Liberce nepochází, doporučuje k návštěvě někdejší sklářskou osadu Jizerka. Z dalších míst pak stojí za návštěvu třeba hejnický klášter. Kniha pak přináší nové informace o osídlení Frýdlantska anebo o unikátním neolitickém těžebním areálu v Jistebsku.

Čtěte také

Architekt Otakar Binar: V době socialistické šedi byl Ještěd naším protestem

Práce na knihách o Jizerských horách se Romanu Karpašovi finančně hned tak nevrátí, jakožto editor, grafik i vydavatel v jedné osobě počítá s návratností za mnoho let. „Ta kniha se bude prodávat ještě dlouho. Podobná knížka vyšla naposledy v roce 1903, tak možná za sto let  v tom někdo bude pokračovat,“ usmívá se.

Přál bych si vznik Severočeské sbírky

Ve Vizitce mluvil i o své zkušenosti s pětiletou prací v liberecké Malé výstavní síni, jednom z míst, kde se i za minulého režimu dařilo představovat kvalitní umělce. Roman Karpaš se navíc dlouhodobě zasazuje o vznik takzvané Severočeské sbírky, kterou by rád dotáhl do podoby stálé výstavy. „Zdá se mi, že severní Čechy jsou v tomhle směru výjimečné, byla by velká škoda je nepřipomínat,“ mluví o zhruba padesátce autorů, jejichž nejlepší díla schraňuje.