Nové knihy

Nakladatelství Academia vydalo společnou práci historiků Martina France a Jiřího Knapíka nazvanou Volný čas v českých zemích 1957–1967. První polovina 50. let se nesla v duchu budovatelské rétoriky. Ideálním občanem byl stachanovec, který i mimo pracovní dobu pomáhal budovat novou společnost. Další dekáda však zaznamenala v oblasti volnočasových aktivit důležité posuny. Toto desetiletí je rámováno zkrácením pracovní doby roku 1956 a definitivním zavedením volných sobot v roce 1968. Nově nabytý volný čas se režim snažil ideologicky opanovat, neboť „Po staru se nelze ani bavit", jak znělo dobové heslo. Tak např. různé akce spjaté s Mezinárodním dnem dětí měly zabránit účasti rodin na tradičních slavnostech Božího těla. Rodící se televizní vysílání dostalo za úkol, aby v neděli ráno, tedy v době nedělních mší, vysílalo atraktivní pořady pro děti. Ideová snaha vysunout volný čas z prostředí rodin do veřejného prostoru se však nesetkala příliš s úspěchem. Naopak sílila tendence k zavíjení se do rodinných a přátelských okruhů, kde se lidé mohli po práci svobodně realizovat, byť většinou v relativně neškodných činnostech počínaje chalupařením a kutilstvím až třeba po sběratelství. V polovině 60. let u nás bylo kupř. 32 tisíc evidovaných filatelistů a 14 tisíc filumenistů sbírajících zápalkové nálepky. Publikace se dále věnuje patologickým formám trávení volného času v čele s alkoholismem a také postupnému příklonu ke konzumerismu, odrážejícímu touhu po západním životním stylu. Kniha končí konstatováním, že právě konzumní tendence a pojetí volného času coby ulity byly zneužity nastupující normalizací.

Z dalších knižních novinek připomeňme např. antologii Nebezpečná literatura?, přinášející studie k tématu literární cenzury. Texty z různých jazykových oblastí a vědeckých škol ukazují různé podoby cenzury. Od té zřejmé, která zasáhla svého času třeba Solženicyna, Rushdieho či tuzemský underground, až po tzv. měkkou cenzuru, jejíž zdroj nevychází z jednoznačného centra moci, ale je rozptýlen v různých sociálních, jazykových či kulturních aspektech. Ať tak či onak, studium cenzury může odhalit posuny dobové morálky jaksi z druhé strany, tím, jak zákazy ohraničují pole možného. Kniha vyšla v produkci nakladatelství Host.

Květ včelou dotýkaný – tak zní název básnické sbírky Petra Petříčka, autora, který se zaměřuje na žánr haiku. „Už sahá podzim / létu po krku. / Šípky začly krvácet," píše tvůrce, jenž nachází inspiraci v zenbuddhismu a taoismu, zejména pak v Knize proměn. Jak sám praví: „Není snad pro básníka úžasné pokusit se napsat haiku, které se vejde na čajový lístek?" Knihu vydalo nakladatelství DharmaGaia.

Na konec jsem si nechal publikaci Pavla Taussiga Neznámí hrdinové. Věnuje se statečným lidem, na které česká historie zapomíná. Je zde kupř. velitel posádky, která se jako jediná v roce 1939 bránila okupantům, autor hudby nejznámějších večerníčků, odsouzený v 50. letech k trestu smrti, služka u Heydrichů, která riskovala život pro druhé, sestra Franze Kafky, jež pomáhala židovským dětem, či popravený profesor příbramského gymnázia, jehož osud inspiroval vznik povídky a filmu Vyšší princip, a další zapomenutí hrdinové. Kniha vychází v Edici České televize.