Ludvík Vaculík: Stará postel. Fascinující intimní próza oslavující život v jeho prapodstatě připomíná 100 let od narození autora
Děj Staré postele nás přenese do léta roku 1968 a následujících zhruba deseti let. V jazykově vytříbeném textu nahlédneme do nejdůvěrnějších vztahů, jaké si lze mezi mužem a ženou představit. Premiéru poslouchejte online po dobu osmi týdnů po odvysílání. Vzhledem k prezentovanému příběhu, prostředí i charakterům postav obsahuje četba expresivní scény a výrazy. Text vysíláme ve zkrácené a upravené verzi.
Text vysíláme ve zkrácené a upravené verzi.
Vzhledem k prezentovanému příběhu, prostředí i charakterům postav obsahuje četba expresivní scény a výrazy.
Spojení fyzické a duchovní podstaty života, mužského a ženského elementu, se autor zmocňuje a snaží zaznamenat s upřímností, vášní a fascinací. Próza suverénně potvrzuje Vaculíkovo jazykové mistrovství. Tam, kde zavedené výrazy nestačí, přichází ke slovu autorova schopnost objevovat poetické novotvary.
Starou postel Ludvík Vaculík rozepsal v roce 1978. V průběhu následujících dvaceti let se k próze opakovaně vracel a v závěru svého života ji připravil k vydání. „Když teď, při posledních korekturách, čtu ten rukopis, (…) už začínám cítit nechuť střízlivého člověka, jenž už nemá ty prudké smysly, takže začíná být mravný. Dobře, že to končí. Protože jinak bych došel k úvaze, že to spálím. Vím, že by to byla chyba, ale tak bych se potrestal. Musím se už rozumem volat k pochopení těch dějů a stavů. A také si připomínám, že střízliví, chladní, moc mravní nic prudkého nenapsali a neudělali. Kdoví, kdyby některý skladatel škrtal ve svých notách, když jeho vášeň vychladla, co by zbylo.“
Díky dědicům díla Ludvíka Vaculíka a nakladatelství Atlantis získal Český rozhlas exkluzivní práva k rozhlasovému zpracování v roce, kdy si připomínáme sté výročí od narození autora.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
