Hypnotický Maribor, Tajný život institucí i Fáze jedné ženy. Nominace na Magnesii Literu 2026 různorodě přešlapují

Letos se takzvané širší nominace Magnesie Litery, které se nejprve vyhlašovaly spíše zkusmo, ustálily na počtu 9 tipů v každé kategorii, z nichž se dnes vybrala finálová trojice. A z té se v obou cenách protíná jen podmanivá novela Dory Kaprálová Mariborská hypnóza, která ukazuje, že i text takzvaně na zadání, nebo „z literární rezidence“ může mít silný potenciál vidět a líčit věci podnětně, poeticky a přínosně.

Devět titulů sice má optimistický předpoklad zviditelnit více knih, než na kterých se členové porot nakonec shodnou, jenže zároveň vytváří trochu mylný dojem, že co se do širších nominací „nevlezlo“, to asi vloni nestálo v české literatuře za zmínku. Přesto různé pozoruhodné tituly chybí a jiné volby zas mohou působit, že porotci už nevěděli, „co tam ještě dát“.

Mouchy, ženy, úředníci

Mezi trojnominaci v kategorii prózy se probojovaly pronikavé, nekonvenční úvahy o současné společnosti v jednom dni úředníka v kulisách malého muzea Tajný život institucí od překladatele, literárního vědce Ladislava Šerého, který (slovy laudatia) „věcně analyzuje jednu z mnoha tváří dneška“. Další je kniha Magdaleny Platzové, jejíž román Život po Kafkovi byl v této kategorii nominovaný v roce 2023. Tentokrát povídky Fáze jedné ženy (zase cituji) „obsahují přesné, trochu melancholické a jazykově čisté reflexe životních etap především ženských postav – vztahů, jejich rozpadů, mateřství, stárnutí“. Každá z těch knih přistupuje k próze z jiných pozic, s odlišným pohledem, ohledává různá témata: ženské vztahy a zrání, hravý portrét genia loci nebo banalitu moci i absurditu byrokratický aparátů.

Mezi matadory a debutanty

Už potřetí je na Literu za poezii nominován Daniel Hradecký, který ocenění v minulosti získal paradoxně za prózu, a to v roce 2021 za knihu Tři kapitoly. Sbírka Náměstí Práce je podle poroty osobní, kousavě sarkastický kšaft o moderním rozpolceném světě, který svým temným, zneklidňujícím tónem nabízí svrchované vidění světa.

Čtěte také

Magický realismus, zkoumání role vědce ve společnosti a povídky pozorného vypravěče. Cena literární kritiky oznámila nominace v kategorii próza

Básník, kardiochirurg i výtvarník (což se v knize také odráží) vystavěl soubor Koncept transparence tak, že každou báseň na protistraně doplňuje prozaický komentář, aby komplexně zachytil momenty osobní i obecně platné. A sbírka básnířky Ivy Jakimiv nazvaná Onde „nabízí neokázale civilní výpověď o lidském nitru, rozpřádá jemnou tkáň okamžiků, které zvnitřňuje a abstrahuje, aniž by je přitom zbavovala smyslovosti“.

Mezi knihami pro děti nechybí ani Petr Borkovec, jehož prozaický soubor Nějaká Cecile se objevil v širší nominaci za prózu a patří rovněž mezi 3 nominanty v Ceně literární kritiky. Jeho básnické hrátky s rytmem, odřezky slov, starými sešity a technikou koláže totiž vloni vybujely také v souboru Diktáty.

Kromě něj má v kategorii dětské literatury šanci také subtilní autorský komiks S láskou V. o přes pohledy sdílených cestovatelských zážitcích vnučky s babičkou. Kateřina Illnerová za něj byl nominovaná hned ve 3 kategoriích komiksové ceny Muriel, a to že si nakonec žádnou sošku neodnesla, by jí mohla Magnesie tak trochu vynahradit.

Čtěte také

Vítězné osamocení na mnoho způsobů. Branko Jelinek a jeho Oskar Ed opanoval ceny Muriel za rok 2025

Novela Martina Kanaloše Já, Tran a všechno ostatní na pomezí dětského vyprávění či sociální sondy ukazuje peripetie dvou kamarádů, kteří tak trochu nezapadají. Kniha byla též součástí širší selekce Litery za debut, která však nakonec do finálové trojky nezvolila žádný titul pro děti.

Do užších nominací zařadila rozvernou leč sebevědomou básnickou prvotinu Alexandry Brockové Číhat na mech, ale výraznou poetickou kvalitou oplývají i povídky Marie Škrdlíkové s básnivým názvem Jak dlouho se spí, když kvetou orchideje, jež okouzlují svým smyslem pro vizuální detail a schopností popsat drobné tělesné projevy, které nesou emoce. Do třetice má potenciál obdržet cenu v kategorii debutů dokumentární publikace Krev Kruh Černá Radka Wollmanna, která v návratu do konce 90. let čtivě nahlíží kořeny tuzemské intelektuální levice.