Bohové si hrají, lidé se mění. Činohra Národního divadla přetavila Ovidiovy Proměny v divadelní inscenaci

18. únor 2026

Jevištní báseň o nevyzpytatelné hravosti bohů. I takto lze představit novou inscenaci Proměny, ve které účinkuje soubor činohry Národního divadla. Filémón a Baucis, Ariadna a Théseus, Amor či Marsyás… Cyklus notoricky známých příběhů Publia Ovidia Nasa, představuje kulturněhistorické podloží západní civilizace. Jak se poetický text starý 2000 let v rukou režijně-dramaturgického tandemu SKUTR proměnil v text divadelní?

Římský básník Publius Ovidius Naso učinil ve 2. roce n. l. něco neobyčejně impozantního: shromáždil klíčová mytologická vyprávění pozvolna končící antické epochy a seřadil je do jednoho chronologického celku. Režijní tandem SKUTR (Lukáš Trpišovský a Martin Kukučka) představí na jevišti Státní opery vlastní výběr z textů, které v součtu čítají patnáct sbírek, aby soudobému publiku předložil imaginativní scénickou interpretaci pro 21. století.

„Udělali jsme si rámec o stvoření světa, který se napoprvé nepovedl. Dva přeživší lidé po potopě, muž a žena, dostanou příležitost stvořit nový svět. Dělají to s nadějí, že ten svět bude lepší, ale postupně se přes jednotlivé příběhy lidstvo samo vyšachuje a z nejrůznějších důvodů se promění v předměty, stromy, řeky, rostliny a zvířata. Na konci stojí zase ti dva lidé a říkají si „tak v tomhle světě žít nechceme a máme jenom přání, abychom zemřeli společně,“ popisuje práci na scénáři Lukáš Trpišovský z režijně-dramaturgického tandemu SKUTR.

Spustit audio

Mohlo by vás zajímat

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.

Václav Žmolík, moderátor

ze_světa_lesních_samot.jpg

Zmizelá osada

Koupit

Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.