Mezi spisovnou češtinou a dialektem. Pan učitel Zdeněk Lokajíček vzpomíná

V rozhovoru s Evou Ociskovou vzpomíná učitel Zdeněk Lokajíček na své první působiště v základní škole v Loukách nad Olší, na krásu mateřského jazyka i zvláštnosti jeho nářečních variant.

Jako mladý učitel přišel v roce 1954 rodák z Brna na umístěnku do svého prvního působiště v dětské léčebně v Darkově. Po roce a dalších dvou letech vojenské služby se na sever Moravy vrátil a učil v Loukách nad Olší. 

Při ohlédnutí nazpět je radostná bilance v tom, že pokud člověk přispěl k zdárnému vývoji vzdělání, tak je to užitečná práce a člověk z toho může mít radost.

Devadesátiletého pana Lokajíčka i v současnosti potkáte v Janáčkově filharmonii v Ostravě, na Pražském jaru, v divadlech, na besedách se spisovateli, na kvízech, v Beskydech, Jeseníkách nebo třeba na Helfštýně.

Stále ovšem sleduje například produkci současných literátů nebo „posuny“ od spisovné k hovorové češtině: „Na učiteli musí být patrné, z jeho celkového chování, jaký má k danému předmětu přístup. Jak ho má rád, jak se s ním dokáže třeba i porvat. Je to spíš o zápalu a o přesvědčení, že to je něco, co mne baví, co šířím dál, a mám radost, když na svém okolí vidím, že je to nějak zužitkováno a že žáci, kteří posouvají tuto laťku dál, toto berou a přenáší to na další své činnosti.“

autor: Eva Ocisková
Spustit audio

Mohlo by vás zajímat

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?

Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka

jak_klara_obratila_na web.jpg

Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama

Koupit

Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.