Zakázané melodie od Evropy po Čínu. Písně, které režimy chtěly vymazat, ale nezmizely

První díl připomene skladby, které byly umlčeny, ale přežily. Jejími autory jsou hudebníci napříč kontinentem – Fela Kuti z Nigérie, David Zé z Angoly, Franklin Boukaka z Republiky Kongo, Lapiro de Mbanga z Kamerunu, Youssou N'Dour z Senegalu, Roger Lucey a Miriam Makeba z Jihoafrické republiky, Tinariwen z Mali, Matoub Lounès z Alžírska, Nay Wa Mitego z Tanzanie a Shaden Gardood ze Súdánu.

Druhá část seriálu ArtCafé nám představí skladby ze Severní, Střední i Jižní Ameriky, které byly po desetiletí nejen prostředkem sebevyjádření, ale i nástrojem politického odporu. Vltavská hodinovka bude naplněna hudbou, která zpochybňovala autoritu, kritizovala násilí, bránila domorodá práva nebo jen pojmenovávala sociální realitu – to všechno se mohlo stát důvodem k cenzuře. A někdy i k něčemu mnohem horšímu. Dojde na revoltující hudbu z Kuby, Brazílie, Argentiny, Mexika, USA, Guatemaly, Chile a dalších států, které měli problémy s nepohodlnými hudebníky.

Zakázaná hudba Asie, to je název předposlednío dílu, ve kterém se vydáme za potlačovanou hudbou celého asijského kontinentu. Začneme v Číně, přesuneme se do Vietnamu, Kambodže, Filipín, Indonésie, Nepálu, Thajska nebo Bandladéše, nakonec přineseme písňové rozbušky z Libanonu nebo Sýrie. Nevyhneme se ani tragickým příběhům končících smrtí protagonistů, jindy jejich emigrací, vězením nebo pouze mediální izolací. I sebevětší represe nemá sílu hudbu umlčet, když pravda se hlásí o slovo.

Ve čtvrtém dílu seriálu věnovaném zakázané hudbě, jsme dali prostor umlčovaným hlasům Evropy (od Ruska, přes Balkán, Norsko, Francii až po Španělsko), a to kvůli jazyku, etnickému původu, protiválečnému postoji nebo historickým tabu. A i když se forma cenzury mění – od zákazů přes seznamy nevhodných skladeb po algoritmické ticho – podstata zůstává stejná: tam, kde slova bolí, začíná strach ze svobody projevu.