Na zámku, v hospodě i v obýváku. Seriál Svět prken představuje divadelní prostory ve všech podobách
Jak si představit divadelní budovu v pohybu? Stačí ji sledovat z různých perspektiv. Takový přístup zvolil sedmidílný cyklus o divadelní architektuře v širších souvislostech pojmenovaný Svět prken.
Název si vypůjčil od stejnojmenné digitální publikace, kterou letos vydalo u příležitosti svého stého výročí Divadelní oddělení Národního muzea. Její autor Vít Pokorný v ní na základě rozsáhlého výzkumu dokumentuje současné české divadelní budovy. A Světem prken nás provází i v seriálu Šárky Švábové.
V prvních dvou dílech cyklu se vydáme po stopách kamenných divadel. V zámku i podzámčí budeme mimo jiné sledovat, jaké mají historické demokratizační tendence vliv na rozvržení divadelního prostoru, a v díle Zajetí technologií budou pak kamenná divadla čelit výzvám moderní doby. Každý ze tří následujících dílů se věnuje jednomu specifickému českému fenoménu. Pozoruje proměny podoby a společenské funkce kulturních domů, zkoumá zázemí amatérského divadla (zejména s ohledem na tradiční provázanost se sokolským hnutím) a mapuje vývoj loutkových divadelních scén. Cyklus se uzavírá dvěma díly, v nichž tradiční divadelní budovu nahradí původně nedivadelní prostory, které se v některých případech obejdou i bez budovy. Vypravíme se z hospody na vzduch i z kostela do obchoďáku.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
-
Když máma spala. Strhující autobiografický deník patnáctileté Beatrice Landovské
-
Robert Harris: Otčina. Krimi příběh z alternativní historie, v níž válku vyhrálo Německo
-
Jakob Wassermann: Kryštof Kolumbus – Don Quijote oceánu
-
Josef Uher: Albína. O křehkém přechodu mezi dětstvím a dospíváním na venkově počátku 20. století
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
