Martina Rasch

Světoznámá architektka vypráví, jak ji sklo ohromilo už v dětství. Vysvětluje, v čem se současná témata architektury liší od těch z doby, kdy přijela do Velké Británie.

Čtyřicet let uplynulo od smrti českého držitele Nobelovy ceny za literaturu Jaroslava Seiferta. Proti němu namířenou kampaň mapuje ve studii Orchestrace jedné denunciace.

Už rok mají Divadelní noviny pod jejím vedením novou podobu. „Úplně jsme to překopali,“ popisuje šéfredaktorka ve Vizitce. Tištěná podoba se osvědčuje u rozhovorů a analýz.

V časosběrném dokumentu Amiřiny děti sledovala deset let rodinu, která uprchla před válkou ze Sýrie a které byl v ČR nabídnut azyl. Rozhodla se do snímku nemíchat politiku.

V pražské Kunsthalle se věnuje uměleckému vzdělávání a programům pro veřejnost. Aktuálně galerie zavedla koncept debatování (nejen) o umění pro školáky.

Výstavy v muzeích se podle něj berou jako výstup vědeckého projektu a zapomíná se na návštěvníka. Sám chce v Muzeu Prahy vyprávět expozice jinak, skrze příběh a prožitek. 

Ve své době začal dělat něco, co u šperků nebylo tak populární. Přírodní motivy a inspirace rostlinami, pro něj typická  dodnes. Nejčastěji vyrábí náušnice, prsteny.

Na albu Vyznání zpívá texty matky Lenky Procházkové z normalizačních 70. let. Jde o experiment vzniklý ve spolupráci se slovy psanými na psacím stroji a AI. 

Jak vzpomíná na Dětské studio Divadla na provázku, kde začínal? A proč má tolik rád Kašperk? Ptá se Ondřej Cihlář.

První ucelenou přehlídkou její tvorby v Česku je výstava v Galerii Villa Pellé s názvem PRODIGY. Ten odkazuje k divu nebo zázraku, který se propojuje s každodenností.