Češi a Češky v MET. Karel Burian, Ema Destinnová, Marie Jedličková

Začneme u těch, kteří působili v ještě v tak zvané staré Metropolitní opeře. Což byla budova, která stála na rohu Broadwaye a Třicáté deváté ulice. Byla slavnostně otevřena v roce 1883, na programu byl tehdy Gounodův Faust, a díky industriálnímu zevnějšku se jí tak trochu s nadsázkou říkalo „žlutý cihlový pivovar“. Její interiér ovšem zářil v tom nejokázalejším lesku. Šlo o tradiční divadlo „kukátkového“ typu. Mohutný zlacený portál, sedadla potažená rudým plyšem, 3 600 míst k sezení ve čtyřech podlažích a takzvaná “diamantová podkova”, což bylo 35 lóží, které si předplatily ty nejbohatší rodiny světa. Koneckonců pro ně a za jejich peníze byla Metropolitní opera vlastně postavena.

První Čech v MET

Prvním Čechem, který na této scéně vystoupil, byl tenorista Karel Burian. Psal se rok 1906 a na programu byla opera Richarda Wagnera Tanhäuser. Není tajemstvím, že právě hrdinný wagnerovský repertoár byl Burianovou doménou. A věnoval se mu i po následujících sedm sezón i v Metropolitní opeře, kde vystoupil například jako Siegfried v Soumraku Bohů, Tristan, Lohengrin, Parsifal a naposledy v roce 1913 jako Siegmund ve Valkýře.

Ema Destinnová

V roce 1908 v Metropolitní opeře debutoval jeden z nejvýznamnějších dirigentů 20. století, Ital Arturo Toscanini. Na programu byla Verdiho Aida, v roli Radama zářil legendární Enrico Caruso. Ovšem – v roli titulní – se o senzaci postarala další debutantka toho večera, česká sopranistka Ema Destinnová. Newyorské Timesy psaly na druhý den o „silném, barevném, dramatickém a flexibilní hlasu a o hudebním citu a inteligenci této mimořádné pěvkyně“ Ema Destinnová se poté stala opravdovou hvězdou Metropolitní opery. Kromě Aidy, kterou tam zpívala více než padesátkrát, byla například první představitelkou role Minnie ve světové premiéře opery Giacoma Pucciniho Děvče ze zlatého západu. To bylo v roce 1910. O rok dříve vytvořila v New Yorku také Mařenku ve Smetanově Prodané nevěsta, šlo o americkou premiéru díla, Destinnová se o ni sama zasadila. Smetana tehdy zněl v německém překladu, za dirigentským pultem nestál nikdo menší než Gustav Mahler. Ema Destinnová se s Metropolitní operou rozloučila v roce 1920 rolí Neddy v Leoncavallových Komediantech.

Maria Jeritza 

Jen o rok později stála na této scéně poprvé další Češka. Rodačka z Brna jménem Marie Jedličková, v uměleckém světě známá jako Maria Jeritza. Na programu bylo Korngoldovo Mrtvé město a role Marietty byla jejím obrovským triumfem. Až do roku 1932 poté Jeritza Metropolitní opeře zpívala přes dvacet rolí – byla oceňovanou Pucciniho Toskou, Santuzzou v Mascagniho Sedláku kavalírovi a především Jenůfou ve vůbec prvním newyorském uvedení Janáčkovy Její pastorkyně, ke kterému došlo v roce 1924. O dva roky později zpívala Jeritza titulní roli v americké premiéře Pucciniho Turandot. A roli Timura debutoval český basbarytonista Pavel Ludikar, který pak v Metropolitní opeře pravidelně vystupoval do roku 1932.